Za dalšími "autentickými" zážitky do Jimramova a užít si ještě trochu výhledů
Včera jsme si udělali už takový předsilvestr výpravou do Kadova.
V úterý, 31.12., chtěl Marcel odpoledne odjet zpět ke své kočce, aby lépe přežila Silvestrovskou noc. A jelikož mu Marek vybásnil jimramovské Bistro, náš další program jej musel obsahovat. To znamenalo opět v deset vyrazit dolů na autobus. Poté, co nás poloprázdný autobus vyhodil dole v Jimramově, kluci zašli na snídani do Bistra, a já skočila do obchodu pro pečivo. Jasně, po půl jedenácté, co bych chtěla? Byl to zoufalý pokus. Zůstala už jen "šumava" a pár vek. A čerstvé ani sušené kvasnice vyprodány. Ještěže jsme si přivezli z domu.
Kluky jsem našla v Bistru nad dopoledním pivem. Marcel akorát dojídal párek. U vedlejšího stolu sedělo pár místních a jeden, už v značně podroušeném stavu, o francouzských holích, zpíval jakési sprostonárodní písně (na jednu si dokonce vzpomněla moje máti, když jsem jí historku vyprávěla - o tom, jak "nepojedu s Blážou na Havaj, protože pívo, pívo tam nemaj..." :D). Ale intonoval pěkně, rytmus dodržoval. Vlastně taková milá rázovitá kulturní vložka (jaká náhoda po té včerejší v Kadově!). Rozhodně pravý "autentický" zážitek. Popřáli jsme osazenstvu pěkný nový rok a jelikož nám do autobusu zbývalo ještě dost času, vyrazili jsme na kondiční výstup na Prosíčku.
Docela jsem se divila, že si na ni kluci po včerejším večeru troufli, ale jen jsem je v tom podpořila.
Jdeme na autobus.
Za hodinku jsme byli nahoře. Dokonce jsme tam byli i prvních deset minut sami. Pak se postupně začaly nasunovat různé "bandy" turistů.
Ale výhled jako vždy úžasný. Směrem na Žďárské vrchy čistý, směrem na východ zakalený, rozzářený poledním sluncem.
Krásný výhled z Prosíčky směrem na jihozápad.
Poobědvali jsme, pokochali se a vyrazili zase s malou obměnou trasy dolů.
Klesáme jinou cestou přes les.
Dokonce jsme na zastávce chytli autobus, který nás vezl dolů a v kterém Marcel nejspíš zapomněl čepici, kterou po výstupu z bistra začal postrádat. Naštěstí měl Marek v batohu další dvě, tak mu na Prosíčku půjčil. A když se v autobuse po návratu z Prosíčky zeptal, čepici k naší velké radosti našel.
A ještě jsme stihli navštívit druhý jimramovský podnik. Poměrně novou kavárnu Kovářova Kobyla. Prostředí pěkné, stylové, hlavně stará budova. Ale připadali jsme si spíš jak v dětské kavárně. Asi je pro ně protější Bistro až moc "autentické". Na kávu, čaj a tři zákusky jsme čekali třičtvrtě hodiny. Dvě holky za pultem nestíhaly. Asi by se jim hodil člověk navíc nebo lepší organizace. To je tak - do hospody si člověk vezme jako zaměstnance zkušeného číšníka, ale kavárnu asi zvládne kdokoli? I když si neděláme iluze, že holky za pultem byly i provozovatelky. Ale zákusky měliy dobré.
Autobusem jsme se vyvezli na Koníkov. Jeli jsme ještě s jednou rodinkou, která seděla u vedlejšího stolu v kavárně. Taky vystoupili na Koníkově. A tak Marcel jel do Nového Města na vlak domů s panem řidičem sám.
My jsme vylezli znovu na Kamenici, pokochali se výhledem na zakalené Jeseníky a vyrazili dolů, vstříc silvestrovskému veselí.
Ze svahů Kamenice na západ. Vlevo začíná Metodka, vpravo vzadu se tyčí Bohdalec. Dole pod námi Roženecké Paseky a budka na svahu pod námi je pozůstatek bývalého vleku, který tu vedl. Škoda ho, ale s těmito zimami jel tak jednou do roka.
Na večeři jsem uvařila hovězí a bratr připravil vietnamské letní závitky.
Jelikož hlavní večer už proběhl včera, dnes se Marek šetřil a nakonec samotnou půlnoc prospal. My jsme hráli deskovky, zašli jsme si na dvůr zapálit prskavky a o jedné zalezli ke spánku.
Spoustu krásných dní do nového roku!
Žádné komentáře:
Okomentovat