Přes kopce do Kadova

Výprava za Kadovánkem

Krásné počasí pokračuje. Včera, v neděli, jsme si vyšli na Vítochov.

V pondělí 30.12. jsme hodlali vyrazit na nějaký výhled. Ve hře bylo několik variant, ale nakonec, po telefonátu s bratrem, který měl dnes s rodinou přijet, zvítězila cesta do Kadova s domluveným odvozem.

Ochutnat Kadovánek, to se v zimních měsících žádá. A o hostinec u Janečků, návrat do starých časů, jsme nemohli Marcela ochudit.

Vyrazili jsme kolem desáté z domu. Přes místní vrcholy Kamenici a Metodku.

Kamenice je až na jedno teplejší místo pod sněhem.

 

 V lese je chlad a slunko sem proniká jen obtížně

 

Výstup nás odměnil krásnými výhledy. Vzadu na obzoru se bělá hřeben Jeseníků. Dalekohledem jsme viděli i vysílač na Pradědu - vzdušnou čarou 92 km. I na o 10 km bližší Kralický Sněžník s jeho polskou rozhlednou jsme dohlédli.

 

 Sestupujeme do Odrance. Oblíbený javor.

Z Odrance jsme to vzali po žluté dolů k potoku. Prozkoumat cestu, po které jsme ještě nešli.

V Odranci. Nejsme jediní, kdo měl ze sluníčka radost. Kolik koček napočítáte? :)

 

 Zátiší na pastvině. I škodověnka se nahřívá na sluníčku.

 

 Moc příjemná cesta z Odrance. Ohlédnutí zpět.

 

 Klesáme ke stavením u potoka. Vpravo se pasou koně.

 

 Vlevo od cesty se kolem potoka držel chlad i přes krásný slunečný den.

 

 Svět ledu

 

 Scházíme dolů.

 

 Tu se ještě na stromech držely zbytky námrazy.

 

 U potoka, v mrazové kotlině

 

 Pastviny

 

 Jsou místa, kam celou zimu slunko nezasvítí - jaký rozdíl oproti protější slunečné stráni

 

 Říše ledu

 

 Kuklík. Protější stráň otočená k jihu spíš připomíná jaro.

V Kuklíku jsme asi 15 minut počkali na autobus do Sněžného. Tam jsme zapadli do restaurace, prošli si zahradu bonsají, nakoupili a sedli na autobus do Kadova.

Při čekání na autobus jsme obhlíželi místní sochu. Nelekněte se, nejde o soudruha Lenina, ale o tatíčka Masaryka (dole má na pomoc Husa, Žižku a Komenského)...

Když nepočítám popocházení po Sněžném, tak jen 9 km.

A proč jsme vlastně dělali takové dopravní harakiri?

Podle internetu měli otvírat u Janečků ve čtyři. Nakonec měli otevřeno už od jedenácti. A dokonce i vařili, takže jsme se nemuseli stavovat ve Sněžném. Ale co, víme pro příště. Dali jsme si aspoň polívku na večeři. Každý jinou a všechny byly výborné.

Hospoda byla zezačátku příjemně poloprázdná, ale po páté se začala plnit a nakonec byla až přeplněná. Někteří dokonce stáli. Většina z nich se zdravila. Podle oblečení asi místní i přespolní chalupáři. Dokonce začala hrát i basa a kytara. Bohužel zazpívat si moc lidí nepřišlo a tak se jejich produkce docela ztrácela. Ale trochu jsem jim pomohla.

Bratr dojel po půl sedmé, počkal, než si kluci dají u výčepu poslední kadovánek (asi pátý) a vyrazili jsme na cestu. A dokonce to i bratrovo nové auto přežilo bez úhony, i když pánové už v sobě měli slušnou hladinku.

Doma začatý večer pokračoval degustací vánočních alkoholických dárků a podobných výrobků. Já jsem radši s neteřemi šla uklidit a přichystat jejich komnatu a udržovat oheň, aby měli v noci teplo.