Listopadová Vysočina

Tradičně. Trochu práce v lese. Trochu lenošení. Trochu vycházek a objevování nových koutů - tentokrát výlet na Lucký vrch. A krásné slunečné počasí nad inverzí.

Podzimní návštěvu většinou spojujeme se svátkem. Ten listopadový bohužel připadl na víkend, tak jsme si vzali dovolenou v pátek a v pondělí o týden dřív a prodloužili si víkend sami.

Ani jsme netušili, jaké nám vyjde parádní počasí - celé čtyři dny sluníčko. Jen poslední den, v pondělí, už i na nás odpoledne dosáhla mlha. Ale nepředbíhejme...

Tentokrát ještě nebyla chalupa tak vychlazená a tak jsme přijeli chvíli po poledni do 11 °C (venku 8 °C). A večer jsme zuřivým topením vyhnali digitální číslice na 27 °C :). Ráno, po 10 hodinách nepřikládání krásných 20 °C. Tak tento víkend to budeme mít jednoduché.

V pátek jsme se po příjezdu hned najedli, chvilku spočinuli u rozehřívajícího se krbu a ještě jsme vyrazili užít si sluníčka do lesa. Jen malá vycházka a zase zpátky topit.

Podél cesty

 

Stoupání Kamenice

V sobotu jsme dopoledne tradičně zevlovali, pak jsem se pustila do přípravy oběda a Marek provedl údržbu na traktoru. Na vlečku jsme hodili dvě bedýnky se sazenicemi jedlí a boroviček, poobědvali jsme a vyrazili do lesa je zasadit.

Slunko už se nížilo a tak jsme stihli jen polovinu. Ale to by nebyl Marek, aby si trochu nezapiloval. Spadlo nám po zářijových deštích s vichřicí pár stromů a dva jsme pořezali, uklidili haluze a část dřeva na traktoru rovnou odvezli.

V neděli se nemá pracovat a tak jsme vyrazili na výlet. Naplánovala jsem mapu převážně po slunci, ať si ho pořádně před zimou užijeme. A ať prozkoumáme ještě nepoznané kouty.

Zaparkovali jsme v Telecí, to zrovna známe dobře, ale nikdy jsme ještě nebyli na vyhlášeném Luckém vrchu.

Lukasova lípa v Telecí

Ještě pár barevných listů lípa měla

Nahříváme se na sluníčku. Na jižní Moravě je mlha.

Ve stínu

Žlutá značka se vine sympatickou stezkou nahoru na Lucký vrch

Barvy podzimu

Kalina

 

Vyšlápli jsme nahoru, ale nešli jsme až k chatě, ale zabočili hned po červené do Pusté Rybné. Cesta vede po ne úplně záživném úseku. Taková náhorní plošina, kde jsou hlavně pole, pár domů a minimum stromů. Až pak začala cesta klesat k Pusté Rybné, objevily se pěkné břízky a nějaký lesík.

Pod vrcholem Luckého vrchu se otevírá výhled na celou kotlinu Telecí až dolů ke Svratce

Pustá Rybná

Březová alej do Pusté Rybné

Pustá Rybná z druhé strany než ji známe.

 

Lidová tvořivost v Pusté Rybné. Místo kůlny rovnou celé skříně z avie.

Další lidová tvořivost v Pusté Rybné. Na stromě opodál visela čarodějnice na koštěti 

Z/do Pusté Rybné jsme šli snad už ve všech směrech, ale odtud ještě ne. Prošli jsme vesnicí a po zelené se vydali do prudkého kopce prostředkem louky. V závětří, slunko nám pralo do zad... bundu už jsme sundali pod Luckým vrchem, ale teď jsme vyhrnuli i rukávy. Kousek pod vrcholem jsme si lehli do trávy a slunili se. Nádhera.

Stoupáme do kopce

Pohled k lesům směrem na Svratku

Z údolí vpravo dole jsme přišli. Pramení tu potůček. Železitý.

Svačíme, sluníme se, odpočíváme. Blatinský kopec

 

Po malé svačině jsme zase vyrazili dál, tentokrát už nás čekal krátký úsek lesa.

A pak kolem chalup a samot, s výhledy na zamlžený obzor Jeseníků, Kraličáku a téměř neviditelných Orlických hor zase zpátky na Lucký vrch.

Listopadové zvonečky

Zajímavé stavení pod lesem

V lese bylo vlhko

Kaplička u osady Bukovina

Krásné velké stavení a všude kolem na loukách shrabané seno.

Jezírko ve stínu

Sem za celý den nezasvítilo.

Stará rozvodna

Směrem na Lucký vrch

V dálce je vpravo slabě vidět Kraličák a vlevo to bílé je inverze v Polsku za Orlickými horami.

Listopadová chrpa

Výhledy z Luckého vrchu na severovýchod

Chata na Luckém vrchu.

 

Byla tam spousta lidí, dva koně a nějací psi... kola, auta, motorka...

Tak jsme se naposledy pokochali výhledem na sever a radši šli rovnou dolů.

Znovu kalina

Stejnou cestou po žluté

Vracíme se k lípě

Kostel i s měsícem

 

14 km, 330 metrů převýšení

V pondělí jsme opět nastartovali traktor a vyrazili do lesa. Z obou stran bylo vidět, že se k nám tlačí inverze, ale statečně jsme odolávali a ještě si užívali sluníčka, i když jinovatka byla pořádná a na mnohých místech, kam nedosvítilo slunce, vydržela.

Inverze se nasouvá jako vždy od jihovýchodu.

V trávě

Vzduch je vlhkostí prosycený. Zvlášť tu, ve věčném stínu.

Mrzlo fest.

Sluníčko se ještě snaží

Nezasazené stromky v lese v květináčích zmrzly na kost. Ale zasadili jsme je, máme zkušenosti, že něco vydrží.

Když jsme se vraceli z lesa, už se na nás a na les hnala mlha a obrysy kopců postupně mizely. A s mlhou nastupovala lezavá zima. Mnohá místa ve stínu ani nerozmrzla.

Vracíme se z lesa.

O deset minut později od předchozí fotky. Inverze je neúprosná.

 

Doma jsme pojedli, pouklízeli a vyrazili na cestu domů. V Bystřici byli krásné bílé ojíněné stromy. Prý tam bylo v noci mínus devět. A evidentně celý den mlha. Ta se střídavě rozpouštěla a zase nastupovala, jak jsme sjížděli nebo vyjížděli po trase do údolí nebo kopců. U nás nad nulou. Aspoň nám nezamrzla nádrž na dešťovku, kterou jsme ještě večer radši vypustili.