Moravským krasem na kole

Hlavním cílem byl únik před vedrem, tentokrát opačným směrem, než jsme zvyklí. 

Letošní první výlet cyklobusem. Dřív jsme to nějak nestihli.

Jeli jsme v autobuse jediní s kolama, z Rychtářova úplně sami. Ve Studnicích u kostela jsme se namázli opalovacím krémem a vyrazili směr Kulířov. Pak jsme ale neodbočili na Marianín nebo Rozstání, ale vzali jsme to kolem Kojálu a pak dolů údolím pod Ostrov u Macochy.

Ostrov z údolí.

 

Za kopcem je vchod do Balcarky.

 

Cigánská jeskyně

 

Bodláky. I s letící včelou.

 

 Zaostřeno na skály.

Dál naše cesta pokračovala Suchým žlebem dolů a Pustým (tím delším, kolem Punkevek) nahoru.

Při červnových bouřkách tu nejen foukal silný vítr, který vyvrátil a zlomil spoustu stromů kolem Křtin, Jedovnic, Bukovinky a Ruprechtova. Ale také spadlo naráz spousta vody a průtrž nadělala škody v obou žlebech. Prohnala se i skrz Punkevky. Stopy jsme mohli vidět i my.

Silné deště vytvořily nové rokliny. Vyhlazené na kámen.

 

 Kameny - i dost velké - byly kolem cesty v celém žlebu. Musel se tu valit opravdu silný proud.

 

 V úzkých soutěskách dokonce potrhal proud novou vrstvu asfaltu - stará vypadla netknutá.

Dokonce jsme přenášeli kola i přes pár kmenů. V Pustém žlebu tolik škod vidět nebylo, ale určitě už toho dost uklidili.

Ve Sloupu jsme automaticky vyrazili kolem koupaliště, ale záhy jsme si uvědomili, že tam by nás čekal jen další kopec, a tak jsme se radši rychle vrátili a odbočili tentokrát správně, po modré do údolí Luhy.

Krásné údolí, krásná silnička, krásný den.

U rybníčku jsme poseděli a posvačili a pozorovali jsme vodoměrky a šidélka na/nad hladinou.

Rybník Luka

 

Vrbka úzkolistá na břehu

 

 Údolí Luhy. V popředí bodlák a vpravo dole rozkvetlá máta. Voněla.

 

Koryto Luhy. Za nějakých pár kilometrů voda proteče Sloupskými jeskyněmi, Amatérskou jeskyní a návštěvníci Punkevních jeskyní se na ní svezou na lodičkách.

Pak už to byl jen kousek do zatáčky, kde jsme odbočili po lesní zpevněné cestě nahoru do kopce. Ale naštěstí nebyl dlouhý, na chvilku jsme se připojili na cestu mezi Šošůvkou a Vysočanami a pak zase podél potoka dolů z kopce až do Holštejna, kde jsme vyzkoušeli novou restauraci. Vaří dobře, ale měli docela plno, na jídlo jsme docela čekali a sumec mě pálil i další den podruhé, i když ani neměli v jídelním lístku napsáno, že je jídlo pikantní.

A pak nás čekal ošklivý kopec nahoru do Marianína. Ale bylo to přece jen menší převýšení než kdybychom šlapali od Ostrova ke Kojálu. A i tímto směrem jet Pustým žlebem je fajn, člověk si ho v nižší rychlosti tak nějak lépe vychutná. Když ho jedeme z vrchu je nám skoro zima a projedeme ho fakt rychle. Takže tento směr určitě nejedeme poprvé.

65 kilometrů, necelých 600 metrů úhrnného stoupání.