na koloběžkách krásným rozkvetlým odpolednem
Po uplynulém náročném víkendu v Českém Krumlově jsme si chtěli pořádně odpočinout a tak jsme ven vyrazili až kolem třetí hodiny odpoledne. Příjemně pod mrakem, asi dvacet stupňů, studený větřík... idylka.
Vzali jsme koloběžky a vyjeli do Vítochova – nad Velké Janovice a přes Písečné, zpátky nad Lískem.
Koloběžky byly na zdejší terén ideální. Občas silnička, suché polňačky nebo lesní cesty, či pokosená tráva. Jasně, že byla místa s kameny nebo stavební sutí, ale jen na pár úsecích. Prudší kopce jsme vytlačili, ale pohybovali jsme se hlavně po vrstevnicích a po širším hřebínku, takže jsme většinu cesty jeli.
Byli jsme v okolí Vítochova kdysi před lety na kole. Peklo slunko a dávali jsme si švestky. Na ty teď bylo brzo, ale jahůdky a borůvky už zrály. Cesta vedla přes louky, pole a lesy. A byla to podívaná. Kvetly třezalky, svízely, lnice, chrpy, heřmánky a spousta dalších polních kytek, které lemovaly pásy trávy podél polí s obilím. I nepokosenou louku s kopretinami jsme stihli a spoustu dalších lučních kytek – štírovník růžkatý, pampelišky, hrachor luční, vikev luční,... nemohla jsem se vynadívat. A do toho na otevřených prostorách neustálý zpěv skřivana odkudsi z výšky, charakteristický zvuk léta. No, prázdniny za dveřmi.
Tak trochu těch "kytkových orgií":
Chrpa luční - a rozmazaný jetel blížk k objektivu :)
Ve Vítochově jsme dokonce přes pletivo ve dveřích mohli nakouknout dovnitř (vyfotit se ale nedalo nic). Marek si tam pospal na lavičce na kopci.
Zblízka. I tenhle kostelík má románské prvky.
Zpátky jsme museli z Písečného trochu vyšlápnout do kopce, ale pak už nás čekala víceméně rovina. Vzali jsme to po druhé straně hřebínku, s výhledy na jih a zapadající slunce. A hlavně kolem úžasně rozkvetlých mezí. A do toho klonící se slunko k západu... no běhala bych tam s foťákem ještě doteď, kdybychom neměli v patách nějaký párek na procházce, který by mi vlezl do záběru...
Záplava květů
Záplava květů v záplavě slunce. Marek trpělivě čeká.
Chybí už jen červená :)
Heřmánek
Zaostřeno na chrpy
Nemám toho dost
Výhled i na druhou stranu stojí za to
Kdyby náhodou byly tyto chrpy jiné než ty po cestě sem.
Svízel
Na poli krmný hrách
Nad Lískem jsme tradičně natrefili na ovečky. Když jedna z nich konečně zvedla hlavu, uslyšeli jsme štěkot hlídacího psa, který nás zaregistroval a běžel nám povědět, že focení zakázáno. Nečekali jsme na něj, šlápli do koloběžky a ujížděli pryč.
Výlet nás docela vyčerpal. Však to nakonec bylo 19 km a 400 m úhrnného převýšení. Jen za odpoledne. Kolem Sázavy jsme na to měli celý den.
Zbytek dovolené už byl na výlety skoupý. V úterý jsme se přesouvali domů - hlavní "highlight" byly třešně u Studnic cestou domů. Byly vynikající. Ve středu jsme se starali o zahradu, prali, zajeli si na krátkou koupačku do Lulča a Marek stihl i hospodu s kamarády. Ve čtvrtek jsme se přesouvali na Slovensko. Stihla jsem aspoň koupit bratrovi v Hodoníně k narozeninám novou bonsaj. Snad mu vydrží déle než ta poslední. A pak začaly opravné práce na balkoně, které pokračovaly i v sobotu. Ale to jsme se na chvilku urvali a jeli navštívit Matisa do Rovinky a vyjeli s ním na kolách vykoupat se na Košariska - okolí úděsné, ale voda průzračná, úžasná. No a v neděli psychická příprava na pracovní týden. Uteklo to zase jako voda.
Žádné komentáře:
Okomentovat