Skrz pole a louky do Vítochova

 na koloběžkách krásným rozkvetlým odpolednem

Po uplynulém náročném víkendu v Českém Krumlově jsme si chtěli pořádně odpočinout a tak jsme ven vyrazili až kolem třetí hodiny odpoledne. Příjemně pod mrakem, asi dvacet stupňů, studený větřík... idylka.

Vzali jsme koloběžky a vyjeli do Vítochova – nad Velké Janovice a přes Písečné, zpátky nad Lískem.

Koloběžky byly na zdejší terén ideální. Občas silnička, suché polňačky nebo lesní cesty, či pokosená tráva. Jasně, že byla místa s kameny nebo stavební sutí, ale jen na pár úsecích. Prudší kopce jsme vytlačili, ale pohybovali jsme se hlavně po vrstevnicích a po širším hřebínku, takže jsme většinu cesty jeli.

Byli jsme v okolí Vítochova kdysi před lety na kole. Peklo slunko a dávali jsme si švestky. Na ty teď bylo brzo, ale jahůdky a borůvky už zrály. Cesta vedla přes louky, pole a lesy. A byla to podívaná. Kvetly třezalky, svízely, lnice, chrpy, heřmánky a spousta dalších polních kytek, které lemovaly pásy trávy podél polí s obilím. I nepokosenou louku s kopretinami jsme stihli a spoustu dalších lučních kytek – štírovník růžkatý, pampelišky, hrachor luční, vikev luční,... nemohla jsem se vynadívat. A do toho na otevřených prostorách neustálý zpěv skřivana odkudsi z výšky, charakteristický zvuk léta. No, prázdniny za dveřmi.

Tak trochu těch "kytkových orgií":

Chrpa luční - a rozmazaný jetel blížk k objektivu :)

 

 Krvavec toten. Na některých loukách ho bylo habaděj. Za ním se "žlutí" štírovník růžkatý.

 

Heřmánek u cesty. Voněl. A chrpa ho krásně vizuálně doplňovala.

 

 Prostě červen

 

 Chrpa na tisíc způsobů - z dálky s ječmenem

 

 Zblízka...

 

 

Chrpa z dálky s ovsem. I tahle barevná kombinace má něco do sebe.

 

 A abych nevynechala - zblízka s ovsem :)

 

Popojeli jsme zase o kousek dál a narazili i na kus nepokosené louky. Hurá.

Kopretiny ještě někde jsou. Pomalu se blížíme k Písečnému.

 

 I tu je vikev

 

 A lány štírovníku růžkatého

 

 Kopretiny nikdy nezklamou

 

Vlevo trochu vzadu na obilném kopečku kostelík ve Vítochově. Vpravo vzadu nad dědinou na kopci rozhledna na Karasíně a pod námi Písečné. Odtud pochází má praprababička.

 

 Kostelík sv. Michaela Archanděla ve Vítochově

 

 Vrbka úzkolistá

Ve Vítochově jsme dokonce přes pletivo ve dveřích mohli nakouknout dovnitř (vyfotit se ale nedalo nic). Marek si tam pospal na lavičce na kopci.

Zblízka. I tenhle kostelík má románské prvky.

 

 Původní románské okno

 

 Marek spí a já se kochám přes pole řepky, která nám trochu kazila výhled

 

Vracíme se. Mezi Vítochovem a Písečným

Zpátky jsme museli z Písečného trochu vyšlápnout do kopce, ale pak už nás čekala víceméně rovina. Vzali jsme to po druhé straně hřebínku, s výhledy na jih a zapadající slunce. A hlavně kolem úžasně rozkvetlých mezí. A do toho klonící se slunko k západu... no běhala bych tam s foťákem ještě doteď, kdybychom neměli v patách nějaký párek na procházce, který by mi vlezl do záběru...

Záplava květů

 Záplava květů v záplavě slunce. Marek trpělivě čeká.

 

Chybí už jen červená :)

 

 Heřmánek

 

 Zaostřeno na chrpy

 

Nemám toho dost

 

 Výhled i na druhou stranu stojí za to

 

 

Jen ten sloup zavazí

Kdyby náhodou byly tyto chrpy jiné než ty po cestě sem.

Svízel

Na poli krmný hrách

.

Nad Lískem jsme tradičně natrefili na ovečky. Když jedna z nich konečně zvedla hlavu, uslyšeli jsme štěkot hlídacího psa, který nás zaregistroval a běžel nám povědět, že focení zakázáno. Nečekali jsme na něj, šlápli do koloběžky a ujížděli pryč.

 

Výlet nás docela vyčerpal. Však to nakonec bylo 19 km a 400 m úhrnného převýšení. Jen za odpoledne. Kolem Sázavy jsme na to měli celý den.

Zbytek dovolené už byl na výlety skoupý. V úterý jsme se přesouvali domů - hlavní "highlight" byly třešně u Studnic cestou domů. Byly vynikající. Ve středu jsme se starali o zahradu, prali, zajeli si na krátkou koupačku do Lulča a Marek stihl i hospodu s kamarády. Ve čtvrtek jsme se přesouvali na Slovensko. Stihla jsem aspoň koupit bratrovi v Hodoníně k narozeninám novou bonsaj. Snad mu vydrží déle než ta poslední. A pak začaly opravné práce na balkoně, které pokračovaly i v sobotu. Ale to jsme se na chvilku urvali a jeli navštívit Matisa do Rovinky a vyjeli s ním na kolách vykoupat se na Košariska - okolí úděsné, ale voda průzračná, úžasná. No a v neděli psychická příprava na pracovní týden. Uteklo to zase jako voda.