Krajem vojenského prostoru

Na koloběžce v lesích mezi Drahanami a Bousínem

Tak krásný den by bylo škoda strávit doma nebo na zahradě.

Vyvezli jsme se autem do Drahan, z kufru vytáhli koloběžky a vyrazili jsme si užít krásného lesa.

Z Drahan trochu cestou necestou - přes louky, lesy, paseky, kopce, po cestě i mimo ni. Ale jen kousek, než jsme sešli na traverzovou asfaltku vinoucí se v četných zatáčkách na okraji Drahanské vrchoviny, která tu začíná rychle ztrácet výšku směrem k Prostějovu. Pramení tu spousta potůčků, které nakonec stékají až do Plumlova, ale tu tvoří jen četná malá údolíčka, žlíbky, které silnička obtéká po vrstevnici a na mapě připomíná spíš obrys žaludečních klků.

Z Drahan do Bousína je to po silnici 2,5 km. Ale po této silničce hravě najedete 10. Ale stojí to za to. Krásné, převážně bukové, lesy, hluboké strže, výhledy až na Hanou a do stále větších žlebů severní části vojenského prostoru.

Za Drahanami

 

 Už na traverzové silničce

 

 Výhledů tu moc není a když, tak na protější kopce. Ale i to je pastva pro oči.

 

 Místy projíždíme opravdu impozantním lesem

 

 Ve svazích pramení spousta potůčků stékajících dolů k Prostějovské straně. I sama cesta opisuje v terénu spoustu zatáček

 

 Jarní buky

 

 

Svačíme

 

Kyčelnice cibulkonosná kvetla všude

 

 No jo, ještě detail bukových listů tento den nebyl :)

 

 Vzácný výhled na "druhou stranu světa" - do Hané.

Na koloběžce si člověk víc užívá krajiny. Rychlost je pomalejší, není problém kdykoli zastavit a do většího kopce se stejně musí tlačit.

Potkali jsme i pár cyklistů. A kupodivu většinu na normálních kolech. V Malých Karpatech už jsou to skoro samí "elektrikáři".

Poslední cestou jsme vyšlápli do Bousína. Mnoho se tu toho nezměnilo od časů, kdy jsme tu dva roky po sobě vedli s kamarády malý dětský tábor. Ale už je to dávno. Zatáčka na konci světa, ale je tu pořád stejně krásně. 

Za Bousínem. Už i tu kvete řepka!

Jen ten les Maršín, přes který jsme se vraceli do Drahan, citelně prořídnul. Smrkové lesy už jsou z větší části pryč a cesta vede přes velké holoseče.

Z auta. Pohled směrem k Nivě . Všechno kvete.

 

Mezi Studnicemi a lesem do Rychtářova je třešňová alej. Teď byla celá rozkvetlá.

Alej přes čelní sklo, trochu zabarvená do modra

 

 Pro reálnější barvy jsem vystrčila foťák z okýnka. Našikmo, ale třešně jsou tam :)

 

 I těsně nad Rychtářovem je zarůstající třešňový sad. Taky v jednom květu... taky focen z auta za jízdy...

Asi 14 km, převýšení cca 200 metrů, za 2,5 hodiny se svačinou i četným kocháním.