Jarní výlety na kole a koloběžce

Tři malé výlety do údolí Velké a Malé Hané na kole a koloběžce v rozmarném jarním počasí 

V půlce února jsme si pořídili koloběžky. Dvacítky kola vpředu/vzadu. Nechtěli jsme nic velkého, aby byly skladné a vešly se nám pohodlně do kufru bez sundávání kola, ale zase jsme nechtěli úplně malé.

Na koloběžce jsem jezdila celé mládí. Brácha měl speciální upravenou z lyžáku - nízkou, s širokými řidítky. Brzdilo se teniskama :)

V pátek koloběžky přivezli, v sobotu jsme je smontovali a hned projeli na 15km trase a v neděli 18. února jsme se s nimi vyvezli autem do Rychtářova.

Trasa po krásenské cestě na Roviny, údolím Malé Hané a pak zase nahoru do Rychtářova.

Bylo příjemně, sluníčko, asi 9 °C. Typický únor ;) 

Startujeme

 

 Krásenská cesta je nahoru dolů. Tohle je poslední rovinka před klesáním k Hané.

 

Sjíždíme dolů do údolí. Škoda, že Kojál je tak tenký a není vidět. Ale je tam, vpravo od smrku uprostřed.

 

Mezi Krásenskem a Podomím. Cesta údolím byla pohodlná, jen občas jsme se odrazili a docela jsme vychladli.

 

 Malá Haná

12 km, převýšení asi 170 metrů.

23. března se udělalo krásně a tak jsme se rozhodli vyvětrat kola a využít našich trochu natrénovaných svalů z koloběžek. Krásně se mělo udržet jen dopoledne, tak jsme neplánovali nic velkého. Stejně jsme vyrazili až v jedenáct, klasika... Ale zase bylo teplo - příjemných 18 stupňů.

Vzali jsme to do Hamilton a vyrazili podél Velké Hané.

Rybníček, nebo spíš bažinka

 

 Jaro je tu, jaterníky

 

Úzký úsek s kamenitou stezkou, kde je lepší kolo vést a kochat se meandrující řekou. V tomto údolí byla plánovaná přehrada a někde tu měla být hráz. Ještěže...

 

Mostek je nějakých pár let opravený. A ve vymletém korytě kupodivu teče voda. Většinou to bývá jen čůrek nebo nic.

 

 Už se to pomalu zelená

 

Vody bylo dost. Marek projel brodem, nabral si do bot. Já si netroufla, po kmeni táhnout kolo je blbost, tak jsem sundala boty a absolvovala první letošní brod bosou nohou. Osvěžující.

 

Když jsme vyjeli v Rychtářově, ještě svítilo sluníčko. Nějaké mraky se postupně natahovaly a tak jsem radši zkontrolovala radar. Marek chtěl jet ještě údolím Malé Hané - rozšířit trasu o koloběžkářský okruh z minula. Vypadalo to, že mají být jen přeháňky, tak snad nás to mine. Půjdeme do rizota.

 

Na krásenské cestě se zatáhlo a v údolí už začalo trochu kapat. Ale mraky nevypadaly nijak hrozně, tak jsme jeli a zastavili si dokonce nasbírat trochu toho česneku. Pršelo, ale jen trochu. A najednou se spustil slušný liják. Schovali jsme se tedy pod jediný dostupný jehličnan - malou jedličku, který nás aspoň trochu ochránil.

 

Po chvíli liják ustal a my se rozhodli radši jet. Jenže jak jsme sedli na mokrá sedla a ujeli asi sto metrů, spustil se další chcanec. A to už se nám moc nechtělo zastavovat. Šlapala jsem i z kopce, abych si aspoň trochu zahřála mrznoucí stehna, na které se mi lepily tenké bavlněné kalhoty. Helma taky propršela. Tenká větrovka studila, ale aspoň tam jsem byla suchá a tričko z ovečky hřálo.

Naštěstí pršet přestalo, na hlavu jsem si dala ještě čepici a těšila se do kopce, jak se zahřeju. Marka k tomu ještě zábly mokré boty z brodu.

Ale kopec do Rychtářova zafungoval. Kalhoty vyschly, hlava taky, dokonce vylezlo i sluníčko a my se dostali zpátky do provozní teploty. Čekal nás sjezd z kopce a to bysme mokří fakt nechtěli.

Vítr v údolí foukal, ale ne tak silně, jako nahoře mezi poli. Naštěstí foukal do zad a to se hned jelo líp. A navíc to slunečné okno, které se nás drželo skoro až domů.

Nad Lhotou. Ten mráček jsme absolvovali. Už valí dál na jihovýchod.

 

 Louky nad Opatovicemi

35 km, 390 metrů převýšení.

Třetí malý výlet na koloběžkách jsme absolvovali 21. dubna opět v údolí Malé Hané. Týden předtím jsme tudy šli pěšky a litovali, že nemáme kraťasy. Dnes bylo asi pět stupňů, chladněji než v únoru, ale nezalekli jsme se. Je přece duben - po slovensky apríl.

Opět jsme dojeli autem nad Rychtářov. Jen s drobnou obměnou, vzali jsme to naopak. Vzhledem k zimě, při dlouhém pozvolném sjezdu údolím bychom mohli zmrznout.

Dubnový podrost v nivě potoka. Všechno kvetlo bíle.

 

 Česnek po měsíci už začíná kvést a devětsil pomalu okvétá.

 

 Tu jsme před měsícem zmokli. Zatímco tehdy česnek teprve začínal rašit, teď už začíná kvést.

 

Marek trpělivě čeká, než si všechno vyfotím :)

V údolí je i pár pěkných zákoutí - z mostu

 

 Zpod mostu

 

 Na louce pod Podomím. Začínaly pryskyřníky a začíná sněžit (ta bílá tečka nahoře na fotce je vločka). Proč ne? :)

 

 Na druhé straně cesty

 

 Stoupáme a konečně se můžu zahřát. A ty drobné tečky na fotce jsou vločky.

 

 Tady jasnější důkaz

 

 U cesty měsíčnice vytrvalá. Moc nevoněla. Asi ta zima...

Opět 12 km, 170 metrů převýšení.

Zastavili jsme se u našich na čaj a akorát stihli čerstvě usmažené řízky. No tomu říkám načasování :)