Za ocúny k Velké Hané

Cyklo-projížďka skrz rozkvetlé louky

Září se tento rok vydařilo. A zatímco sobotu jsme obětovala domácím pracem a úklidu, na který přes léto nějak nebyl čas, v neděli jsme dopoledne vyrazila na kolo než stihne být vedro.

Začátek září je čas ocúnů a tak jsem se vydala se pokochat jejich krásou do údolí Velké Hané. Jen škoda, že spodní louky byly čerstvě posekané. Nějak pozdě. A ty horní zase nějaké moc zarostlé... Ale nevadí. Ocúny byly.

Chrastavce s včelkou. Už včelkám moc příležitostí k sběru nezbývá.

Vody teklo celkem dost.

Na louce na sluníčku bylo příjemně, až vedro. Ale v lese, v chládku a vlhku, jakmile se člověk zastavil, začal mu kolem hlavy bzučet mrak mušek. Podle jejich stylu to nejspíš byli pakomárci. Potvory, jichž jsme si před lety užili na vandu skrz Žďárské vrchy. Nepříjemně bzučely u uší, očí, nosu, prostě všude. Takže vždy jen rychlé zastavení, honem fotka a pokračovat bez zdržování dál.

V lese dělá Velká Haná spoustu zatáček a příjemných zákoutí. Škoda, že si je s hmyzím hejnem kolem hlavy člověk nemůže tak vychutnat...

Že je 10. září? Příroda to ještě nezaregistrovala. Po deštivém a vlhkém srpnu zelená stále převládá.

Ve vysoké trávě se musely dost natahovat. Ale ještě kvetou. Ocúny. Slovensky přiléhavěji jesienka.

Kakost luční

Louky byly stále vlhké. Ve stínu, kam začalo teprve teď, kolem jedenácté, svítit slunko, se zvedala mlha. Na loukách převládaly odstíny fialové a růžové - dva druhy kakostů, ocúny, chrastavce, jetel, občas nějaká miříkovitá nebo žlutá pampeliška.

Zviditelněné pavučiny

Ocún v zarosené trávě

Další kakost. Tentokrát bahenní. Pěkně růžový.

Louka v zářijovém dopoledni. Některé stromy už blížící se podzim naznačují.

Chrastavec. Nebo hlaváč?

Ohlédnutí proti slunci.

Kakost s včelkou

Moje rozjímání najednou přerušil hukot. Po cestě údolím se hrnula banda terénních motorek. Všichni v dresech helmách, šílený smrad a hluk. Asi 10–15 motorek. Jen jsem kroutila hlavou. Ani to nemá cenu komentovat.

V lese. Přimyslete si kulisu bzučících pakomárků kolem hlavy. Pořád příjemnější než motorky.

Přítok od Rychtářova

A pak už výšlap do Rychtářova. Tentokrát se mi ani nezdál nijak krutý. Letos mám přece jen trochu natrénováno. Má další cesta směřovala po silnici nad Lhotu, kde jsem uhla po cestě k chatám a příkrou stezkou svedla kolo dolů do údolí Malé Hané, pod přehradu. Taková zkratka.

Strmá rokle od Lhoty k opatovskému kamenolomu.

Průřez horninou

Rokle ústí u kapličky.

A pak už po siničce kolem Malé Hané a Hané až do parku.

Smetanovy sady

Asi 20 kiláků, ale na udržení aspoň nějaké kondičky ideální. A odpoledne pokračování v úklidu.