Výšlap z Račic do Bukovinky

Po zbytcích bukových lesů

Měla to být rekonvalescenční procházka, ale nějak se nám to vymklo.

Celý předešlý týden a půl jsem byla unavená. Nějaký zvláštní případ virózy bez rýmy a kašle, bez teploty, jen s únavou. Trávila jsem ho na home-office. V sobotu mi už bylo líp a tak jsme v neděli mohli vyrazit na procházku. Nic velkého, ať jsme brzo doma. A ano, dřív jsme doma byli, ale stálo nás to nějaké úsilí :).

Vyrazili jsme o půl jedenácté busem do Bukovinky. V autobuse jsem vytáhla mapu a začali jsme zvažovat možnosti, kudy se vydáme. Až v Pístovicích Marek začal, že co kdybychom vystoupili už v Račicích a vzali to do kopce. Trochu sportu. Tak dobrá. 

A tak jsme vystoupili a vydali se po žluté značce nahoru nad Račice. Les byl ještě krásně zelený, příjemná teplota, slunko nepeklo. A i mě se stoupalo pohodově.

Hub moc nerostlo. Je sucho.

 

Nahoře nad Račicemi jsme narazili na krásný kousek bukového lesa

 

Ještě před deseti lety tu musely být krásné velké bukové lesy. Teď jsou rozkouskované. Pruh ponechali, pruh vykáceli, pruh ponechali, pruh vykáceli, atp... několik kilometrů. Už by se mohli zastavit.

 

Po silničce. Čtveratý tunel akorát na kamion se dřevem. Muselo jich tu projet určitě hodně.

 

 Další proužek pěkného lesa.

 

 Tu už roste mladý. A musí se prořezat.

 

Cesta ke Třem Javorům vedla velký kus skrz holiny. Bývaly tu smrkové lesy. Před přemnožením kůrovce...

První známky podzimu

 

 Ve vyjetých kolejích cesty se drží voda dlouhodobě. A orobinec se pěkně rozrůstá.

 

Další znak podzimu. Ostružiníkové listy chytají barvu do červena. Těžko říct, jestli tyhle ostružiny stihnout ještě dozrát.

 

 Po cestě si to štrádovala housenka - nejspíš jde o bourovce ostružiníkového. Jak jinak, u ostružin :)

 

 

Krátký odpočinek u Třech Javorů, ohlédnutí zpět ke žluté

U Třech Javorů jsme změnili barvu a vydali se po modré. Šli jsme tu před pár lety a těšili se na bukový les. Nebudu vás napínat - i tu prořídl.

Malá podzimní sluníčka. Jestřábník nebo škarda. Musím si je nastudovat.

 

 Krásný kousek bukového lesa. Jak dlouho tu vydrží?

 

 Studánka. Tehdy před lety tu nic neteklo. Ale ani teď bych se nenapila.

 

 K podzimnímu výletu do lesa patří houby. Aspoň na fotce.

 

 Krajem lesa.

 

 Svačíme. V těchto místech jsme šli před pár lety lesem...

 

Sešli jsme dolů do údolí Říčky. Měli jsme ještě dvě hodiny do vyhlídnutého autobusu ve tři z Bukovinky. Do Bukovinky to byly jen 4 kilometry, to dáme za hodinu. Přece nebudeme sedět v hospodě. A tak, myslíc, že stále trvá Markova sportovní nálada, a cítíc se po jídle plná sil, protáhla jsem trasu o kousek dál. Se souhlasem Marka, samozřejmě. Ale chudák si asi neuvědomil, co slibuje :)

 

Vyrazili jsme dolů po toku Říčky až k chatám, kudy jsme klesali v brzkém jaru minulý rok kolem dvou roztomilých rybníčků. Prozkoumáme, jak vypadají v létě.

  

U Říčky plno ocúnů.

Kolem Říčky po červené

Marek nahodil vycházkové tempo a hodlal si užít pohodlnou cestu. Ale pokud jsme chtěli stihnout autobus, musel se přepnout do módu "sport", protože těch 8 km z poloviny do kopce, bychom jinak za dvě hodiny nestihli.

U chat jsme zahnuli po cestě údolím a začali stoupat.

Ohlédnutí.

U rybníčku

Druhý rybníček jsme vynechali (taky i tím, že jsme netrefili cestičku, která v zimě byla určitě zřetelnější) a vyšlápli nahoru na Lhotky. A pak už kolem chat ostrým tempem až na kraj lesa. Tam jsme se, zpocení, museli přiodít, protože foukal pěkně silný vítr. Ale už jsme mohli zvolnit, protože nám zbývalo deset minut do autobusu a Bukovinka byla jen kousek.

Domů jsme došli o půl čtvrté, takže celé odpoledne před sebou. Na odpočinek bylo potřeba :)

14,5 km, 363 metrů převýšení.