Výšlap na Klokoč

Krásnou sobotu jsme strávili v lese, objevováním nových cest na oblíbená místa

 

Dojeli jsme na Zabité a vyrazili přes Sklennú Hutu na Mesačnú lúku, sedlo Uhliská, Klokoč a dolů po modré zase na Sklennú Hutu a Zabité. 18 km, 600 metrů úhrnného převýšení.

Sklenná Huta. Potok tu vyschnul.

Pri obrázku si dáváme okurky z balkonu. Jsou vynikající.

Pod Vápennou se stoupání přiostřuje.

Ale les je krásný

Ohlédnutí

Trochu roviny

Občas mezi stromy prosvítala skalka nebo kamenné moře hřebenu Vápenné.

Nad Mesačnou lúkou jsme se kochali výhledy

Podle ožraných mladých stromků se sem chodí kochat i zvěř. Nedivím se. Výhledy jsou tu parádní.

Vysoká vzadu. V popředí improvizovaná lavička

Zvěř tu dělá z buků bonsaje

Odsud vypadá Vápenná nevinně. Už to takové převýšení není, ale dlouhý skalnatý hřeben je docela únavný a plný klopýtání přes skalky.

Vyprahlá Mesačná lúka. I tu pramen vyschnul.

Objevujeme nová zákoutí. V dálce je vidět loučka se stromem na vrcholu Klokoče. Náš dnešní cíl. A my jsme na nenápadném zarostlém vrcholku Kamenné, kde jsou dokonce v příkrém terénu udelány dvě terásky na spaní. Je to příjemný flíček.

Marek spočinul pod stromem a já si všimla tesaříka alpského.

Sameček.

Za chvilku přiletěla samička. Větší. A jen s jedním tykadlem.

Za chvilku se našli, zalezli mezi strom a kamen a takto to dopadlo :)

 

Schovávali se v puklině, takže bylo docela těžké je vyfotit. Navíc s mou 35 mm. Jen jednou trochu povylezli. Jejich život je vázaný na mrtvé bukové dřevo. Toho tu v Malých Karpatech mají habaděj. Není to poprvé, co tu nějakého vidíme.

 Na kamenech se vyhřívaly ještěrky. Ale nenechaly mě se přiblížit, tak aspoň z dálky.

Tahle byla vážně maličká (porovnejte s mechem)

V tom suchu moc rostlin nevydrží.

Příjemné místečko.

A pak už vzhůru na Klokoč. Ze sedla Uhliská je to jen kousek.

Tak tady už značka je docela dlouho dobu. Nebo tu byla předtím volavka (tak se říká velké značce).

Na Klokoči rostou roztodivné stromy

A taky divizny. Už pomalu odkvétaly. Před osmi lety jsme je vymákli v plném květu. Dokonce jsme tu i přespali.

Jasan už usychá

I tu je trávník vyprahlý

Narozdíl od zbytku okolních kopců (Vápenná, Čierná skala atd.) tu není vápenec, ale sopečné vyvřeliny.

V Rakousku prší.

Vzadu Vysoká, vpravo Vápenná. Výhled z Klokoče je parádní.

Vlevo dvojvrchol Keltek-Jelenec, vzadu uprostřed světlá Veľká Homoľa (odsud jako homola rozhodně nevypadá). A vpravo vykukuje Skalnatá. Sklenná Huta je v údolíčku pod Keltekem, "dosahují" na ni konce "chapadel" divizny.

Mraky začaly být takové kdovíjaké, začínaly narůstat i docela květáky, a tak jsme radši vykročili svižněji k autu. Ještě 1,5 hodiny cesty. Nakonec se mráček přehnal, spadly asi tři kapky a obloha se zase začala protrhávat.

Huncokárská lúčka Kolovrátok. A vzadu nahoře se tyčí skalnatý hřeben Vápenné.

Kolovrátok. Vlevo hřeben Vápenné a přímo uprostřed ta holina je vyhlídka nad Mesačnou lúkou, odkud jsme pozerali dopoledne. A modro už se blíží.

Zbytky původního sklepa

Houby

Neděle byla odpočinková a návštěvní. Ostatně, jako zbytek soboty. V neděli i trochu zapršelo.

Pondělí 5:30, výhled z kuchyně. Dobré ráno, a hurá do práce.