Za sluncem na Vysokú

 První pokus o zdolání inverze

Hlásili krásný slunečný říjnový víkend. Jistěže, na placce jižní Moravy a jihozápadního Slovenska jsme si ho užít nemohli. Tyto oblasti zakryla inverzní deka nízké oblačnosti. Šedo, občas mlha, vlhko, zima. Na Oravě nosili krátký rukáv, my narazili čepici.

Jenže ze západoslovenské nížiny trčí pár kopců - Malé Karpaty. A občas bývá na záhorské straně slunko a na východní straně inverze. Družice nějaké protrhání na Záhorí slibovala. Ale vykopali jsme se ven až po poledni.

Zaparkovali jsme na "Zošce" za "cinterem" a vyrazili zkratkou na "Čermáčku" :). Mlha všude. Kondenzovala na stromech a kapala na zem. Vlhký vzduch se nám srážel kolem obličeje, takže za chvíli jsme měli kapky na řasách a vlhkou ofinu, když jsme po zahřátí do kopce sundali čepice.

Stoupáme

Na Čermákově lúke jsme byli sami. Taky byl pátek, tu pracovní den. A po letošním vyprahlém létě, kdy buky vypadaly v srpnu jak v říjnu, není divu, že studánka, která jindy teče poměrně vydatným pramenem byla téměř vyschlá. Jen pár kapek prosakovalo kolem začátku trubky...

Na Čermákove lúke

Následoval náš oblíbený úsek po červené. Potkali jsme i docela dost lidí. Všichni už se asi odněkud vraceli.

Místy se zdála mlha jasnější, místy zase temnější.

Úsek s trochu jasnější mlhou. Vlevo bývá vidět Skalnatá. Ale dnes ne...

 

Ohlédnutí zpět

 

 Že by hlíva?

 

 Listopad jak vyšitý

Na Hubalové jsme se ani nezastavovali a rovnou vyrazili "do hory".

Barevný tunel

 

 Začínáme stoupat působivým pralesem pod Vysokou.

 

Někde nahoře tam slunko bude...

Ve svahu Vysoké náš čekalo tradiční blatko.

Na hřebeni foukal vítr a v jeho nejvyšších partiích prosvítalo skrz mraky i slunce. Chvílemi jsme viděli nad sebou i modrou oblohu nebo mraky zvrchu nad Záhorím. Ale ani jednou se mraky neroztrhaly víc, aby bylo slunce jasné. Jen na pár okamžiků nás krátce zahřálo, aby se zase schovalo do deky.

Být tak o padesát metrů výš. Takhle jsme byli stále v peřinách.

Stejně jako před deseti lety. 

Na hřebeni Vysoké (podobně jako nedaleké Vápenné) se to hemží roztodivnými živými i mrtvými stromy.

Letos je rok bukvic

Další tajemný pahýl

Krásné žluté javorové listy vlhkostí zhnědly

Stožár. Asi by ani nepomohlo na něj vylézt, abychom byli nad mraky.

Tento si na hřebeni zakouší svoje

Je tam, slunce.

Chvíli jsme si na modro museli počkat. Pohled směrem na Záhorí

Chvilku slunko i hřálo. Ale pořád za mírnou mlhou.

Chvíli jsme čekali na zázrak, ale nenastal, a tak jsme se vydali zase zpět.

Poslední vytrvalkyně

 

Ohlédnutí. Tak ahoj slunko. Zas někdy...

 

Starý javor. Vykotlaný, ale stále obrůstá

 

 Zlomený buk. Taky ještě žije

 

 Škoda, že takto nevypadají i lesy na Vysočině...

Z Hubalové jsme po pohodlnější modré. Už se začínalo pomalu šeřit. Cesta po modré byla dlouhá jako vždy. Ale příjemný vlhký vzduch se dýchal parádně.

Venku jsme byli 4 hodiny, z čehož asi půlhodinu jsme strávili na vrcholu Vysoké. 14 kilometrů. A poměrně nenáročné převýšení asi 250 metrů.