Z sluncem na Veľkú Homoľu

Výhled na malokarpatské souostroví koupající se v moři inverze

Zatímco v pátek byla naše výprava za sluncem jen s částečným úspěchem, dnes počasí vyšlo. V sobotu byla základna mraků dost vysoko, takže jsme nepředpokládali, že by se horní vrstva mohla nacházet v dosahu. Ale v neděli jsme se už od rána pohybovali v solidní mlze, což naznačovalo, že šance jsou větší. I družice ukazovala ostrov Malých Karpat, trčící z nepropustné deky nízké oblačnosti.

Bylo rozhodnuto, jdeme nahoru. Samozřejmě, opět po poledni. Ale snad bude míň lidí.

Klasika - Panský chodník - Zámčisko - po žluté stečí nahoru. 

Na Panskom chodníku

Před pár lety si "downhilloví bikeři" zbudovali trasu ze Zámčiska naším směrem. Čímž nám umožnili pohodlný výstup na Zámčisko, který nám kdysi zarostl po polomu. 

Na Zámčisku výhled do mléka s vůni tungového oleje, kterým nejspíš ošetřili dřevěné zábradlí vyhlídky.

Stoupali jsme po naší oblíbené trase po žluté a sledovali stále jasnější mlhu. Pak najednou za mlhou slunce, náznaky modra... a jakmile jsme vylezli na plošinku, kde dřív rostl krásný vzrostlý bukový les, jako mávnutím kouzelného proutku - modro. A dole pod kopci rozlité mléko.

 První paprsky se prodírají skrz mlhu

 

 Je tam, modro.

 

 A stačilo vylézt jen pár kroků na kopeček a najednou po mlze ani památky. Sluníčko, sucho, teplo.

 

 V jiném světě

 

 Odhalené skalky

 

 Pohled do trávy

 

 Výhledy směrem na severozápad.

Samozřejmě, jakmile jsme došli k rozhledně, pěkně spocení, slunko zalezlo za střední oblačnost, z které už nevylezlo. Aspoň nám nebylo takové vedro.

Stoupáme k rozhledně. První výhledy k severu. V popředí Keltek, vzadu hřeben Zárub. Slepý vrch zůstal zahalen.

 

 Po tomto hřebeni dole jsme přišli z mlhy. Tam je ten pěkný barevný bukový les, který odsud, při schovaném slunci vypadá dost depresivně. A vzadu na obzoru osvícená pára z Jaslovských Bohunic. A vlevo se dere nad mraky nejspíš Kukla.

 

 Pohled na východ. Malá Homoľa.

 

 A na jih. Tyto mraky přišly a zůstaly po celou dobu.

 

 Z vysílače Kamzík nad Bratislavou leze jen špička. Jako stěžeň lodi. A ten hřeben před vysílačem je Veľký a Malý Javorník nad Svätým Júrom.

 

 Tentokrát na jihozápad. Směrem na Babu.

Znovu sever. Dvojvrchol Jelenc-Keltek, vpravo hřeben Zárub a Veterlína. Vlevo Klokoč.

 

 Mlha začala trochu klesat. Objevily se další vrcholky - nejspíš hřeben, který končí Slepým vrchem. A vzadu vpravo na obzoru svítí slunko na Považský Inovec.

Pohled směrem na Vysokú byl bez mlhy.

Mohutný hřeben Vápenné

Opravdu tu bylo teplo. I na vrcholu rozhledny nad lesem. A ani moc nefoukalo. Vlastně takový pěkný říjnový den.

Znovu pohled na hřebínek kudy jsme přišli po žluté značce od Zámčiska.

Rozhledna. Pár let na novo postavená, stabilnější.

Tak, a dolů.

Na rozhlednu proudilo docela dost lidí i takto navečer. Asi chtěli vidět západ slunce. Jen z mraků už pořádně nevylezlo.

Pokochali jsme se, posvačili a po modré se zase vydali dolů.

Pod rozhlednou. Odbočujeme na modrou.

 

 Bylo krásně teplo, klid, bezvětří, sucho. Krásný den.

 

 Západ u moře :)

Ještě chvíli jsme si užívali krásného klidného teplého podvečeru.

Najednou jsme ucítili závan studeného vzduchu. A po pár krocích se objevily chuchvalce mlhy, které nás záhy pohltily. Rozdíl aspoň pěti stupňů. Suchý teplý vzduch vystřídal vlhký a studený. Tak jsme zase zpátky.

 11 km, 430 metrů převýšení. Doma až za tmy.