Kolem Vojenského prostoru

Vypečený výlet kolem Vojenského újezdu Březina

Bylo vedro. Proto vypečený.

Ani se mi nechtělo moc zastavovat, tak fotek je jen pár. 

Vyvezli jsme se zase cyklobusem do Studnic. A potom, obkroužili celý vojenský prostor.

Krajem vojenského prostoru vede od Drahan kousek za Bousín parádní traverzová silnička

Výhledů moc není, ale les je tam nádherný.

V Repechách bylo jako obvykle dost lidí, takže jsme se ani nezastavovali a rovnou sfrčeli dolů žlebem. Tento asi 8 km dlouhý sjezd příkrým údolím Repešského potoka je příjemný. Ale je tu provoz - cykloprovoz. Potkávali jsme tedy lidi hlavně jedoucí nahoru. Taky bylo teprve dopoledne. Zároveň nás i dost lidí předjíždělo. Ale nám se rychle jet nechtělo, když toho bylo tolik ke kochání. Řeknete si - les. Ale i ten má spoustu zajímavých zákoutí.

Pod Ježovým hradem obědváme.

Repešský potok se tu stíká s Hloučelou. Moc vody v ní neteklo.

A pak jsme vyjeli z příjemného lesa a přišel onen výpek. Dolů z kopce ve žlebě jsem si musela dokonce obléct i bundu. Ale tady přišly na řadu sluneční brýle a tlustá vrstva opalovacího krému.

Vydali jsme se přes vesnice na východním okraji prostoru. A jsou to pěkné zapadákovy...

Výhled nad Soběsuky na plumlovský "panelák".

Alej na Krumsín.

Sklizeň se blíží

Cesta přes Krumsín, Křenůvky, Myslejovice a Kobylničky byla hrozná. Bylo poledne, cesta rozbitá. Do dědiny z kopce, z dědiny do kopce. Třešňové aleje snězené nebo červivé. A nechutné vedro a slunko, před kterými se nešlo schovat.

Zkratka z Kobylniček do Podivic byla plná větví z těžby, ale byla z kopce, takže jsme to nějak ubrzdili, popřípadě kolo vedli. Ale z kopce je to vždy jednodušší.

Pak ještě Podivice, Pustiměř, Radslavice... cesta byla nekonečná.

Marek si ještě zajel prodloužit trasu na pivo to Opatovic. Lákal i mě, ale představa, že se ženu kvůli pivu, které stejně nepiju, další zajížďkou, tak ta mě věru nelákala.

Naše cesty se teda rozdělily a já utíkala domů, kde jsme se těšila, až se vyplácnu na lavečku do odpoledního stínu a dám si nanuka.

Sotva jsem ho dojedla, dojel i Marek. Hospodu otvírají ve 4 a byly teprve 3. A hodinu se mu tam čekat nechtělo.

Ale kondičku jsme z předchozího týdne na Vysočině měli, takže 60 km jsme ujeli docela rychle. Jen to vedro... Příště musíme vzít krajem lesa i tu druhou, východní, stranu prostoru. A dolů pojedeme Bousínským žlebem, protože v Repešském je "narváno".

Ale asi až příští rok, protože toto léto nás čeká zateplování severní stěny našeho domu.