Vysočina 2022 :: Kolem Devíti skal na kole

Když volíte správnou trasu, i centrem Žďárských vrchů se dá na kole projet bez většího převýšení.

Další krásný den naší červnové dovolené, který bylo třeba využít, než se počasí tradičně pokazí.

Původně jsme plánovali delší výlet, že bychom někde i přespali, ale vzhledem k tomu jaké hlásili počasí na nadcházející dny a náš další plánovaný program, museli jsme si vystačit s jedním dnem. Nevadí.

Vyrazili jsme z domu, mama nás šla dokonce kontrolovat, jestli vyjedeme to 18 % stoupání z dědiny :) Vyjeli jsme. Přece se neztrapníme, když se k ní přidal ještě soused :)

Ještě nás čekal jeden kopec a pak už jen příjemnou zvlněnou silničkou krásnými vysočinovskými lesy. 

Rozkvetlé okraje cesty.

Bodláky a motýl v letu.

Na slunné mýtince u cesty se to červenalo lesními jahodami. Hodovali jsme slušnou chvíli. Mňam.

Sjezd do Kadova jsme si užili. Stoupání na Blatky už tolik ne. 10km úsek silnice mezi Kadovem a Herálcem nikdy nebyl moc frekventovaný a i tentokrát jsme potkali jen pár aut. Cesta je jen o kousek širší než ostatní lesní silničky a prochází sedlem mezi Devíti skalami a Žákovou horou.

Zastávka u Rumpoltova rybníka, kudy prochází i červená značka z Devíti skal na Žákovu horu.

Pryskyřník

Vyrušili jsme mamku s děckama.

Bílý náprstník. A typická tmavá barva zdejší vody. Inu, rašelina.

Ještě jednou, tentokrát s vlčím bobem.

Bílé nebyly jen náprstníky, ale i zvonky...

Trychtýře lákají hmyz

Babočka kopřivová na hrachoru

Tady kdo? Asi hnědásek.

Javorová alej na Brušovci táhnoucí se od kraje lesa až do Herálce. Postupně ji obnovují.

Zůstali jsme na kraji lesa, pokochali se alejí a pokračovali dál lesem kolem masivu Devíti skal. Příjemná traverzová silnička, krásný les. Schválně jsme nejeli moc rychle, abychom se mohli kochat. Vyhlídková jízda.

Kdesi pod Devíti skalami na bezejmenné silničce.

Dojeli jsme až do Blatin, kde jsme nemohli vynechat zastávku na hořickou trubku se šlehačkou a kávu aspoň s sebou pro naše z místní kavárny. Takhle v týdnu tu byl příjemný klid. O víkendech bývá narváno.

Blatiny jsou pěkne do kopce. Zvlášť po zákusku. Teď už vydýcháváme s výhledem na Dráteníčky (v lese vpravo) a Malínskou skálu (na vzdáleném hřebeni).

Náprstníky a krásné letní obláčky.

Čmelda jde na průzkum.

Sjeli jsme do Samotína

A znovu se ponořili do lesa

Pak už lesní cestou to byl kousek do Kadova. Tu jsme u památníku v trávě posvačili, ať jídlo nevezeme zpátky, a zapadli jsme na pivo do další tradiční zastávky v hostinci U Janečků.

Pan hostinský vypadá pořád stejně! Vůbec se za tu spoustu let, co jsem tu nebyla, nezměnil. Stejná je i hospoda. A za výčepem byla stále jeho maminka! V tomhle věku... klobouk dolů. Prý ji znala i moje babička. Takže paní bude mít už klidně devadesát! 

Je dobře, že se některá místa nemění. Jako návrat v čase. Jen jsem tentokrát bez běžek a sněhu.

Pan hostinský měl v podniku jen partičku štamgastů z okolních dědin a tak s námi měl čas prohodit i pár slov. Zavzpomínal, jak byl v Nitre na vojně a postupně nás zásoboval turistickými letáky z okolí. Asi si říkal, Slovák, ten to tu nezná. Slovák to tu možná tolik nezná, ale jeho průvodkyně ano :) 

Milé zastavení. Ani se nám odtud nechtělo.

V Kadově naproti hospodě.

Celá trasa měřila asi 50 kilometrů. Převýšení nakonec bylo úhrnně skoro 800 metrů, ale nějak nám to nepřišlo.