Do Zvernice pod Bielu skalu

Svižná vycházka vyprahlými Malými Karpatami

Další víkend na Slovensku, opět prodloužený díky svátkům Jana Husa a Cyrila a Metoděje. A opět nechybělo ani nedělní řezání dřeva a procházka, tentokrát do dalších koutů Zvernice.

Vyrazila s námi i Andrea, zaparkovali jsme za Pílou, pěkně na sluníčku a vyrazili příjemným ránem vzhůru do Zvernice. Protože se Andree včera rozbily sandály, přišla jen v takových městských, a tak jsme trasu volili radši po zpevněných cestách, kterých je však ve zvernici víc než dost.

Na úvod jsme se vydali údolím Gidry.

Příjemná cesta

 

Povylezli jsme trochu za výhledy, opět do Zvernice. A to kde stojíme, není sklizené pole, ale posečená louka. V Malých Karpatech už měsíc nepršelo. Narozdíl od Moravy.

 

 Výjimečné jehličnany

 

Od Gidry jsme se odpojili a pokračovali po silničce dál až k louce Malá Kobyla a pak už začalo ostřejší stoupání mezi hřeben Biele skaly a Jelence.

 

I tu jsou krásné bukové lesy

 

Stoupáme járkem mezi Bielou skalou a Jelencem.

 

 Začátek hřebene Biele skaly. Ten musíme někdy prozkoumat.

 

V Malých Karpatech dost často můžete narazit uprostřed lesa na louku, kde rostou i ovocné stromy. Na těchto loukách bydleli tzv. huncokári. A proto se zpravidla v blízkosti nachází i nějaká studánka.

 

Holint. Jedna z mnoha huncokárských luk. Tu bylo dokonce víc domů. Nyní na druhé straně louky vede modrá turistická značka, už za plotem obory. A my obědváme.

 

Pod dvojvrcholem Jelenek-Keltek jsme prošli traverzem a vraceli se zpět pod Veľké Vápenné.

 

Další huncokárská lúčka - Findlova lúka. Vpravo kvetoucí jedlý kaštan a v dáli se tyčí Velká Homola.

 Výhled do Častovské doliny a na vrchol Egreš.

 Tato lúčka není huncokárská, ale pro zvěř. A na obzoru Vysoká.

 Pro zvířata to tu mají nachystané. A nad námi se tyčí Veľké Vápenné.

 

 Údolí pod Veľkým Vápenným. Slunko peklo a mraky se kupily.

Jelikož jsme měli ještě čas do odjezdu Andreina autobusu, zašli jsme na Borovicový vrch u Červeného Kameňa a chvíli poseděli, než nás slunko vyhnalo pro vodu.

Skalky u Jeleního skoku.

 

 

Před lety jsme přímo na Jelením skoku přenocovali. Večer jsme si udělali malý ohýnek a nad ránem nás vzbudila liška, jak olizovala pruty, které jsme večer používali k opékání špekáčků. Přiblížila se bez problémů na 2 metry. Muselo to vonět.

 

Borovicový vrch

Nakonec jsme se zastavili ještě za Jožkem a Monikou.

Zajímavé je, že ač jsme se pohybovali ve "zvernici", tedy oboře, kde se chová větší množství zvěře, na žádná zvířata jsme nenarazili. Samozřejmě bobky a občasný závan pižma jsme zaznamenali, ale jejich původce nikoli. A to, jak jsme se po měsíci dozvěděli, se v Malých Karpatech usídlil medvěd. A konkrétně byl viděn nad Pílou... 

13 km.