Volná slunečná neděle, chtělo by to na vzduch. Ale kam? Měli bychom ještě využít našeho pobytu ve zdejších končinách, který se pomalu chýlí ke konci, a prozkoumat místa, která jsme ještě nestihli navštívit. Vždycky končíme ve Střelicích nebo Troubsku a pak se otáčíme. A Omice nás svou polohou, uprostřed lesů nad Bobravou, lákaly. Tak, snad tam nebude zas tak moc lidí. V dnešní době je to asi jedno, kam člověk jde. Přeplněno je všude. Ať už otevřou obchody...
Od Střelic jsou vidět nedobytné hradby Brna... a kvetoucí trnky a špendlíky...
Ke Střelicím
Zeleným lesem jak jinak než po zelené :)
Na co si vzpomenete: sasanky, orseje, jaterníky, fialky, plicníky a další spousta jarních krásek.
Dubohabřiny se pomalu probouzely.
I trávy mají na květ.
Nad Omicemi
Smrkové monokultury jsou ve zdejším kraji out. Teď jsou hitem topoly...
U potoka.
Zajímavé, stačí sejít ze značky či značené cyklotrasy a na člověka sotva narazíte. Abychom neměli roušky v jednom kuse na puse a užili si trochu normálního klidného lesa, volili jsme cesty mimo hlavní trasy.
To prostě nešlo nefotit ze všech úhlů...
Když ze všech směrů, tak i zvrchu. A jeden malý chyták - květ jaterníku se sasankovým listem :)
Buk to nevzdává
Mladý dubový lesík. Kam oko dohlédne, všude mladé kmínky.
Nad Omicemi mají nečekaný a nádherný výhled na Pálavu a Dyjsko-Svratecký úval.
Habry mají náskok před duby. Malá česko-slovenská vsuvka: kdo to zkomolil? Češi (habr) nebo Slováci (hrab) :). A mohli bychom pokračovat mlha-hmla...
Příjemná cesta lesem. Jen docela slušně peklo.
Co je to za "sad"? Potvůrka poštolka seděla dlouho na jednom z "ščagélů" (rozuměj "klacek") a jakmile jsem dala prst na spoušť - frnk...
Dvanáct kilometrů, nezvyklí na vedro... no, měli jsme dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat