Ač jsou Malé Karpaty jižněji než Morava a žádných závratných výšek nedosahují (nejvyšší vrchol 754 m.n.m.), sněhu tu napadlo víc. Zatímco na jižní Moravu přišel teplý vzduch a déšť, sem se už tolik nedostal a srážky byly hlavně sněhové. Takových třicet centimetrů alespoň. Úplná pohádka.
Jelikož měla obleva přijít už i sem, vyrazili jsme hned v sobotu ráno. Před devátou autobusem na Zochovu chatu. Zatímco dole v Harmónii mrholilo, nahoře padal drobný sníh.
Abych byla přesná, autobus nás vlastně až na Zošku nevyvezl. Asi kilometr před cílem, v táhlém dlouhém kopci, se zastavil, řidič dal hlavu do dlaní, pak oběhl autobus, cosi zamrmlal o tom, že budeme muset pěšky, a otevřel dveře. Tak se nás pár sebralo a vyrazili jsme. Ani ne za půl kilometru nás autobus se zbytkem lidí pomalým tempem předjel. Mohl taky zastavit...
No, alespoň jsme se zahřáli. Namazali jsme červeným, protože sníh už byl celkem vlhký, a vyrazili zatím pěšky. Parkoviště bylo beznadějně plné a auta se začala štosovat i na hlavní silnici. V zatáčce jsme po modré uhli ze silnice, nazuli běžky a obnovili zbytky staré stopy.
Po modré. Ještě to celkem klouzalo.
Za závorou jsme uhli na cyklostezku a vydali se nahoru na Čermákovu lúku. Tu už byl sníh o poznání sušší, takže běžky přestaly podkluzovat a občas se spíš trochu chytaly, což se nám do kopce vlastně docela hodilo.
Stoupáme na Čermák
Posezení na kraji Čermákovy lúky. Sněhu hromady. I běžkařů přibývalo.
Naše další cesta pokračovala po běžkařském okruhu na sedlo Hubalová. Na západní straně hřebene, která je občas odhalená zbytky po těžbě, pěkně foukalo. V sedle jsme se zase otočili a stejnou cestou se vraceli. Míjeli jsme docela dost běžkařů na různé úrovni a bohužel cestu zpět museli absolvovat už po rozšlapané stopě. Jak člověkem, tak psem. Bohužel, Malé Karpaty nejsou běžkařský region a je to znát.
V klidnější části trasy. Jako v pohádce.
Pod nejvyšším bodem trasy byla mlha a silný vítr nám foukal jehličky sněhu přímo do obličeje.
Bílo a cesta plná zhupů v navátých závějích...
Když jsme míjeli Zošku, zaparkovaná auta už se táhla od nevidím do nevidím. Peklo. My pokračovali dál na Tri Kopce a dolů do Harmónie na běžkách, bohužel už po mokrém sněhu. Ale z kopce to tolik nevadilo. Jen jsme trasu absolvovali bez stopy a s cestou plnou hlubokého sněhu rozrytého čtyřkolkou. Inu, jiný kraj, jiný mrav.
Pod Zoškou, výhled na Keltek a Jelenec.
Celkem 16 kilometrů a před námi ještě skoro celé odpoledne. A tak jsme nasypali ptáčkům a celí zmožení si lehli a koukali zbytek dne na náš oblíbený napínavý seriál Narcos :)
Dlask tlustozobý. Když už se odvážil přiletět, nevěděl, kdy přestat.
Žádné komentáře:
Okomentovat