Minulý rok jsme Velikonoce trávili na Vysočině. Před dvěma lety zase odstartovaly můj půlroční maraton nad dizertačkou. A před třemi lety, opět na Vysočině bylo 20 cm sněhu a stavěli jsme sněhuláka. Takže letošní opatrné jaro zase tak výjimečné není.
Tentokrát jsme vybrali výlet do méně prozkoumaných koutů Malých Karpat - z Doľan na Slepý vrch, osamocené žebro vybíhající z malokarpatského masivu nad Hornými a Dolnými Orešanmi.
Už jsme tu byli jednou - v lednu 2013.
Doľany - dříve Ompitál, je příjemná dědinka nalepená na úpatí Malých Karpat. Když tudy projíždíte po hlavní, nic extra nevidíte. Jen taková zatáčka s pár domy. Ale když zajedete ulicí do doliny, objevíte spoustu pěkných starých domků sevřených svahy údolí. Na jednom ze svahů se nachází hřbitov s křížovou cestou a dvěma kapličkami.
Křížová cesta až ke kapličce sv. Šebestiána.
Kaplička sv. Šebestiána z počátku 18. století.
Na hřbitově je pochován Juraj Fándly, narozen v nedalekej Častej, místní historik, kněz a buditel konce 18. století.
Na boku kopce, kam vede křížová cesta se nachází druhá kaplička sv. Leonarda, jejíž historie sahá až do 14. století (zbytky jsou viditelné jen na portálu zadního vchodu). V 17. století byla upravena a rozšířena. Část kapličky tvoří jeskyně a prý tudy vede chodba až do Francie :) (sv. Leonard byl francouzský mnich a řeholník, světec, kterého Ompitálčané uctívali a nechali si ho dát i do pečetě).
Novější, dostavovaná část kostelíka sv. Leonarda
Poté nás cesta pěkně hlubokým úvozem vedla skrz vinohrady až na modrou značku - spojnici horárni na Zabitém s Orešanským sedlom u Slepého vrchu. Zelenou značku, kterou jsme po cestě potkali a na kterou jsme se napojili, jsme ani v mapě zaznačenou neměli.
Z dědiny přicházel parádní úvoz, mi přešli zleva, od kapličky sv. Šebestiána
Májka
Mikádo
Chvilku foukalo, chvilku do nás zase peklo sluníčko - ale rozhodně bylo tepleji, než předešlý den. I když síla větru zůstala a byla místy hodně nepříjemná.
Dostat se na modrou bylo nejhorší - po celkem lenivé zimě nejsme na pohyb zvyklí. Po modré, příjemným traverzem, se šlo už lépe. Na kolo by to bylo ideální.
Porosty kopců nad námi se střídaly každou chvíli - mýtina, vysoký bukový les, drobný listnatý... Některé z holých míst nám poskytly i krásný výhled na druhou stranu - dovnitř malokarpatského masivu - s výhledem na Keltek, Vápennou, Klokoč, Čiernu skalu a kopce táhnoucí se pod nimi.
Panorama na pasece: vlevo hřeben začíná Vápenná, pravo ho končí Čierná skala. Uprostřed Klokoč. Na fotce to nevypadá, ale mysleli jsme, že nás odfoukne.
Nevím, jak Čierna skala přišla ke svému názvu, když na ní zřetelně svítí bílá vápencová skaliska... a v popředí se zelená česnek medvědí, král dubnových Malých Karpat.
Dokonce se nám jaro přihlásilo i pár rozkvetlými sněženkami a začínajícím medvědím česnekem, který se začal objevovat právě až v blízkosti Slepého vrchu. Aby taky ne. Tento masiv je tvořen vápenci a právě na vápenitých hřebenech, pod pokroucenými buky a habry, se česneku medvědímu daří velmi dobře a koncem března vyrůstá (a začátkem května kvete) v hustých nekonečných porostech.
Výhledy na Sever. Vzadu masiv Zárub a Veterlína, dole pod námi Majdan a zrzavé listy mladých buků.
Mezi česnekem vykukovaly sněženky
Někde převládaly. Stoupáme na Slepý vrch
Výhled na rovinu ze Slepého vrchu. Česnek nesmí chybět.
Na Slepém vrchu jsme chvíli spočinuli, kochali se výhledem a pak zase vyrazili stejnou cestou zpět. Uvažovali jsme i o autobusu z Orešan, ale nakonec jsme si řekli, že to přece dojdem.
Stromy jsou ještě zimní.
Na Ompitálském hřbitově mají pár zajímavých náhrobků.
Když jsme scházeli k Doľanom, vítr utichal. Na hřbitově jsme ještě prozkoumali místí nezvyklé náhrobky a vyrazili do Časté na oběd. Sváteční řízky s bramborovým salátem bodly. Dokonce i mraky se rozpustily a večer byl konečně příjemný, slunečný, bezvětrný a jarní.
Nakonec 14 km, na 1. jarní výlet tak akorát.
Žádné komentáře:
Okomentovat