Údolí Říčky

Krátký zmrzlý výlet

V pátek vánoční večírek, v sobotu trocha kultury a rodinného setkání na výstavě fotografií v Drnovicích. V neděli se udělalo dopoledne hezky a my se vydali na krátkou procházku po okolí Brna.

Auto jsme nechali dole v údolí Říčky u Hádku a vyrazili směrem k Pekárně. Byla jsem tu několikrát, nejvíc vzpomínám na vandr Moravským krasem před lety, kdy jsme měli hezky akorát první část dne a pak nám začalo pršet. Z hospody v Ochozu jsme se přesunuli na noc do jeskyně Švédův stůl, která je na přespání ideální: mimo hlavní stezku, poměrně rovná podlaha, místo na oheň i vevnitř se zadním komínem, takže odtah dýmu zaručen... A jelikož ráno pořád pršelo, vyrazili jsme busem zase domů. Takový krátký deštivý vandr.

Hádecký rybník. Pokrytý ledem.

A vlastně i moje další návštěvy tohoto údolí byly v létě. A nyní v zimě, když jsou stromy zbavené listí, alespoň vynikl reliéf údolí.


V části údolí Říčky se dějí roztodivné věci. A není divu. Krasové území má vždycky nějaké speciality. Zde dochází k několika ponorům a vývěrům, z potoka se různě oddělují větve, z nichž jedna putuje pod zemí, druhá na zemi, různě se do sebe vlévají a rozlévají, aby se všechny setkaly a dostaly se na povrch kousek před Kaprálovým mlýnem.

Estavela. Tok Říčky teče zprava a rozděluje se na dvě větve. Ta doleva teče dál údolím a postupně se ztrácí a ta, co teče pod nás, končí v podzemí - aby zase o nějaký ten kus dál zase vyvřela nahoru...

Naproti estavele se v lese nachází jedna z mnoha jeskyněk.

Švédův stůl. V létě zarostlý, nenápadný. A po letech jsem si uvědomila, jak se nachází pod okrajem kopce, osamoceného žebra, které vybíhá z okolních svahů do meandru suchého koryta Říčky.

Není divu, že se tu našly zbytky paleolitického osídlení. I já tu před lety spala :)

Cesta směrem na Ochoz.

Žebro nad Švédovým stolem. Chytáme paprsky slunce.

Kořeny

Údolím jsme došli až k Jelínkovu mlýnu, pak jsme se svižným krokem zahřáli do kopce nad Mokrou
a po červené se dostali k Hostěnickému propadání. Odtud jsme zase klesli zpět do údolí k Ochozské jeskyni a vrátili se k autu. Na Hádeckém rybníku, v hlubokém údolí skrytým před prosincovým sluncem celé dny, pár lidí bruslilo.

Říčka před Hádeckým rybníkem. Mrzlo.

Vycházka to byla nakonec na déle než na hodinku, jak jsme prve plánovali. Taktéž jsme byli oblečeni celkem na lehko, připraveni, že nás sluníčko trochu zahřeje. Jenže, jak to bývá, natáhla se oblačnost a sluníčko postupně zalezlo.

Ale o to víc jsme si potom vážili tepla doma.