Na sobotu hlásili oproti předchozím dnům méně mraků. Nakonec jich bylo nejvíce... ale co, hlavně, že nepršelo :)
Včera jsme odpočívali v Terchové a okolí.
Kromě přístupových cest na hlavní hřeben od Váhu jsem ještě na Malé Fatře nebyla na malém bočním hřebínku táhnoucím se ze sedla Bublen až k hřebenu Sokolie. Ale vždycky se mi z dálky líbil. Jaký je malý a příkrý. A abychom se trochu šetřili, rozhodli jsme se vyvést nahoru lanovkou - cesta nahoru vyjde na rozumnou cenu – 9,50 euro. Vzpomínám, jak jsme tu před dvanácti lety šlapali pod právě stavějící se lanovkou dolů ze Snilovského sedla. To bylo peklo. Stejně tak už nikdy nechci opakovat výstup na Poludňový Grúň z Grúňa. Jako sjezdovka dobrý...
Ráno jsme zaparkovali auto v Terchové (po cestě jsme ještě stihli zapomenout na střeše kempingový stůl, který nám při přidání plynu za dědinu sklouzl ze střechy, díkybohu na louku vedle cesty a ne do čelního skla auta za námi... a v podstatě se mu nic nestalo), nasedli na bus a odvezli se až do Vrátné a odtud lanovkou až do Snilovského sedla.
Nahoře jsme se zapojili do procesí lidí a vydali se nahoru na Veľký Kriváň. Když už jsme tu... Vrchol se samozřejmě schovával v mracích, ale občas se uvolnilo a my viděli na druhou stranu pohoří, zalitou sluncem a oparem.
Štrůdl lidí... peklo.
Tekoucí mraky na druhé straně hor.
Tak tohle nás dneska čeká. Všechny tři vrcholy.
A támhle, na Veľkém Rozsutci jsme byli předevčírem (stoupáme na Kriváň)
Zatímco dole to vypadalo ráno skoro na kraťasy, tady jsme byli rádi za mikinu, bundu, šátek, čepici i kapuci. I na rukavice došlo.
Malý Kriváň
Výhledy na západ na Oravu ze samého vrcholu. Vlevo Chleb a na pokračování jeho hřebene se leskne střecha Chaty pod Chlebom.
Na dalším úseku hlavního hřebenu do sedla Bublen bylo lidí už o poznání méně. A když jsme odbočili po žluté dolů na Chrapáky, bylo to ještě lepší. Všude borůvky (už trochu zeschlé) a výborné brusinky.
Ohlédnutí za Veľkým Kriváněm (1709 m.n.m.). Lidí je tam pořád spousta.
Ostrý hřebínek Pekelníku, vlevo vzadu pokračování hlavního hřebene.
Scházíme do Sedla Bublen. A vpravo už je vidět hřeben, který nás čeká.
Trochu blíž. Vpředu Kraviarske, vzadu skalnatější Baraniarky a mezi nimi vzadu vykukuje Sokolie, které se táhne doprava až k Tiesňavám, kterými budeme sestupovat do ústí Vrátné doliny.
Hřeben s třemi vrcholy Kraviarske, Žitné a Baraniarky se zdá být nevinný, ale na každý vrch musíte vystoupat a pak z něj zase prudce klesnout.
Červené borůvčí a před siluetou Rozsutců jde krásně vidět nechutný kopec na Poludňový Grúň. Na ten výstup nikdy nezapomenu. A nikdy si ho už nechci zopakovat :)
Kraviarske (1361 m.n.m.) a krásně oddělená linie kosodřeviny.
Nádherný podzim. Škoda, že sluníčko svítilo tak málo.
Borůvčí. Docela jsme se i najedli.
Rozsutce nešlo nefotit. Hlavně, když byly tak pěkně nasvícené...
Ohlédnutí zpět, odkud jsme přišli.
Těsně pod vrcholem Kraviarske. Růžové borůvčí.
Z vrcholu.
Svačíme. Před námi skalnatý vrcholek Kraviarské, v dáli Veľký Kriváň, odkud jsme přišli.
Tohle nás ještě čeká. Vpravo zalesněný vrchol Žitné, pak holé Baraniarky a vzadu skalnaté Sokolie.
Stoupáme na Žitné. Pěkný les a hnusný kopec.
Výstup na Baraniarky byl skalnatý.
Baraniarky (1270 m.n.m.) a pohled zpět na Žitné, Kraviarske a vzadu se tyčící Veľký Kriváň.
Nejhorší sestup byl ale z vrcholu Baraniarky do sedla Príslop. Prudký terén v lese, mírně rozbahněný. Už jsme byli celkem unavení a ještě nás čekal hřeben Sokolie.
Netradiční výhled na Štefanovou, nad ní tyčící se Rozsutce a Stoh, ze sedla Príslop (920 m.n.m.)
Stoupání na hřeben Sokolie kupodivu pozvolný. Na to, že tudy vede žlutá značka, která většinou vede po těch největších krpálech...
Četné vyhlídky (tahle na okraj Malé Fatry), směrem k Žilině.
Baraniarky vpravo a vzadu hlavní hřeben. A krásné barevné lesy.
Příjemné chodníčky kolem skal
Modravé dálky...
I výhledy do Vrátné doliny.
Chodníčky tu jsou parádní.
Sem tam i nějaká jeskyňka
Malé nocľahy. Tento strom si pamatuju...
Veľký Rozsutec už dlouho nebyl na fotce :)
Scházíme dolů Tiesňavami.
...jen škoda těch plechových schodků. Dřevěné vypadaly rozhodně lépe. Ale tyhle budou na věčnost.
Hluboké výhledy do doliny.
Už jsme dole
Sice celkem jen 13 kilometrů, ale úhrnně jsme klesli 1700 metrů výškových a nastoupali 700 a dalo nám to zabrat.
Došli jsme už skoro za tmy, ještě nakoupili sýry a valili dolů, přes Žilinu až k Rajeckým Teplicím, kde jsme to zapíchli do kempu Slnečné skaly. Zítra už jen krátký výlet na Lietavu a dlouhá cesta domů. Bylo tu krásně, ale příště musíme zvolit termín, kdy tu bude méně lidí...
Žádné komentáře:
Okomentovat