Po včerejším výstupu na Veľký Rozsutec jsme se rozhodli, že na další výlet nabereme síly. Původně jsme se chtěli projít znovu Jánošíkovými Dierami, ale když jsme viděli to plné parkoviště a parkovné za 5 euro, radši jsme se vrátili do Terchové, zašli kouknout na Jurka a do místního muzea.
Nerezová socha Jánošíka
Juraj Jánošík k Terchové neodmyslitelně patří. Socha Juraja Jánošíka vznikla v roce 1988, při 300. výročí narození známého zbojníka, a podle použitého materiálu (nerez) tu bude asi navždy. Vypadá stále jako nová, narozdíl od blízkého okolí, na kterém se zub času projevuje dosti značně. Nevznikla tu totiž tehdy jen socha, ale i úprava terénu v podobě přístupové cesty a posezení pod sochou. A i přes to, že Terchová by z té spousty turistů mohla nějak těžit, nechává okolí chátrat, chodník se rozpadat. Škoda.
Výhled od sochy do Vrátné doliny
A výhled na Terchovou
Výstup k Jánošíkově soše nás vyčerpal :) a vyhládlo nám, zastavili jsme se proto na halušky, jak jinak, ve zdejším kraji.
Následovala návštěva v místním muzeu. Informací tu mají tak akorát, ovšem s Markem je to v muzeu vždycky na dlouho, takže během celé naší prohlídky nás předběhly asi 3 skupinky návštěvníků :). Normálně by návštěva zabrala tak půl hodiny, nám víc než hodinu... klasika.
Na území obce Terchová a okolí se našlo několik starších dokladů o lidském pobytu, avšak žádné stálé a nepřetržité osídlení zaznamenáno nebylo. Samotná obec vznikla až na konci 16. století při vlašském osídlování. Obyvatelstvo postihla dokonce v 19. století po delším suchém období morová epidemie, další ránu zasadily požáry a osvobození na konci 2. světové války, takže do nehostinného kraje se jen tak někdo nestěhoval. Spíše lidé odcházeli. A taktéž se nezachovalo až tolik původní architektury, jako např. v Podbielu.
A pak jsme se rozhodli vyplácnout někam na sluníčko na louku, kde bude klid a nejlépe s výhledem. Zajeli jsme tedy do jedné z dolin naproti hlavnímu masivu pohoří - konkrétně do okolích Panských Zlienov.
Našli jsme si parádní louku plnou ocúnů a vychutnávali si slunce, výhled a v troubící jeleny v říji, kteří se z nedalekých lesů překřikovali. Vydrželi to celé odpoledne.
Jesienka obyčajná
Výhled na Malou Fatru. Vlevo z blízkého lesa se ozýval jelen a my si prohlíželi část zítřejší trasy.
Jako na dlani
Západ v kempu
Večer jsme se ještě nachystali na zítřejší výlet a radši zalezli do tepla spacáků.
Žádné komentáře:
Okomentovat