Tak jsem se po dvou letech dočkala větší dovolené. Naposledy jsme byli předloni ve Francii. Minulý rok mou veškerou dovolenou a volný čas spolklo dopisování dizertačky. Sice Markovy práce na kuchyni a chodbě od loňska stále pokračují, vyčlenil si i on týden a vyrazili jsme poznávat další kouty Rakouských hor. Navíc i nově s výhodou, kterou Marek získal tříletým kurzem němčiny :).
Destinaci jsme tentokrát volili bližší. Na nejbližší Raxalpe nebo Hohe Wand stačí prodloužený víkend. Na týden je lepší jet už někam dál. Ale zase ne nikam daleko. A tak volba padla na další větší horský masiv – Hochschwab. Stále ještě vápencové pohoří s výškami vrcholů něco málo přes 2000 m.n.m. Takže to nebude jen kamení, ale i nějaká tráva, keřík, kytka.
Od posledních zkušeností jsme chtěli alespoň jednu z nocí strávit na nějaké z horských chat, abychom nemuseli ztrácet nadmořskou výšku. Alespoň dva dny stále počasí sice bylo, ale co jsme nevychytali byl rakouský svátek v úterý 15.8., takže byly všechny chaty plné, případně se do nich nedalo dovolat. A batohy do kterých by se nám vešel spacák, nafukovačka, teplé oblečení i jídlo a voda... ty jsme s sebou neměli. Škoda, ale aspoň máme důvod se sem zase někdy vrátit.
Spali jsme tradičně zase v kempech, v našem autě (Peugeot Partner Teepee). Bez zadních sedaček je tam pohodlné spaní pro dva, dostatek místa při sezení a výklopné zadní dveře poskytují kryt před deštěm.
Na jižní straně Hochschwabu jsou vlastně jen dva kempy (v Turnau a v Pichl-Grossdorf). Na severní straně je díky vodácky atraktivní řece Salze kempů vícero, ale zase je odtud daleko větší převýšení, pokud hodláte vyrazit do hor.
Ceny obou kempů byly stejné – 22 euro za noc pro dva lidi, auto a místo (bylo jedno, jestli máme nebo nemáme stan), včetně vzdušného. Těžko říct, jestli je to od poslední návštěvy Rakouska záležitost inflace, nebo menší hustoty kempů, ale v Solné komoře a kolem jsme v kempech spali o něco levněji.
Itinerář:
1. den – Sobota 12.7. :: Cesta tam (Bratislava-Semmering-sedlo Seeberg-kemp v Turnau)
2. den – Neděle 13.7. :: Zahřívací výlet v okolí kempu v Turnau
3. den – Pondělí 14.7. :: Ze Seewiesenu přes Mitteralm na Voisthaler Hütte a zpět údolím Seetal
4. den – Úterý 15.7. :: Říční koryto Karlschütt a soutěska Karlgraben; Bodenbauer
5. den – Středa 16.7. :: Thörl, přesun do Pichl-Grossdorfu
6. den – Čtvrtek 17.7. :: Výstup na Messnerin, kostel v Tragossu
7. den – Pátek 18.7. :: Grüner See, Klammboden, cesta zpět
2. den – Neděle 13.7. :: Zahřívací výlet v okolí kempu v Turnau
3. den – Pondělí 14.7. :: Ze Seewiesenu přes Mitteralm na Voisthaler Hütte a zpět údolím Seetal
4. den – Úterý 15.7. :: Říční koryto Karlschütt a soutěska Karlgraben; Bodenbauer
5. den – Středa 16.7. :: Thörl, přesun do Pichl-Grossdorfu
6. den – Čtvrtek 17.7. :: Výstup na Messnerin, kostel v Tragossu
7. den – Pátek 18.7. :: Grüner See, Klammboden, cesta zpět
Den první :: Cesta tam
Marek už měl týden dovolenou a něco s sebou odvezl na Slovensko. Já chodila ještě do hokny, v pátek se dobalila a v sobotu ráno frčela do Bratislavy. Marek mě nabral a vydali jsme se kolem Neziderského jezera, přes Semmering, údolí řeky Mürz a sedlo Seeberg až do kempu u Turnau.
Celou cestu foukal silný vítr a bylo něco málo přes dvacet stupňů. První zastávkou byl nákup jídla v některém z supermarketů Hofer, ale trochu dál od Slovenských hranic, protože tam je vždy nacvakáno. Zvlášť v sobotu kolem oběda. Taky jsem si vybrala za bankomatu, abych měla dostatečné množství cash a pokračovali jsme dál, přes sedlo Semmering.
Semmering, vesnice na úpatí stejnojmenného sedla (necelých 1000 m.n.m.) silně ovlivnila stavba železnice. Už v polovině 19. století (1853) zde byla postavena trať, což sem přitáhlo i turisty, začal rozvoj lázeňství (díky zdejšímu čerstvému vzduchu) a později i sportu (známé lyžařské středisko, nedaleký Stühleck).
Místní železnice je technický unikát (patří pod UNESCO). Překonává tu na malém úseku ( asi 41 km) velké převýšení (asi 450 metrů) pomocí 14ti tunelů, 16ti viaduktů a asi 130 mostů. Nejvyšší stoupání je 28 promile.
Verner, náš zkušený rakouský navigátor GPS nás zase protáhl zkratkami, ale zase jsme si mohli prohlédnout krásné secesní vilky skoro celého Semmeringu :)
Výhledy - pohoří Schneeberg, vrchol Klosterwappen (první dvoutisícovka za Vídní) v mracích
Znovu Schneeberg spolu s místní "meteostanicí". Různé balkonky a výhledy tu byly často. Ideální na "špacír" :)
Monstrózní budova Südbahnhotel. Pomalu ji opravují
Necitlivá betonová dostavba i zde, v kultivovaném Rakousku
Další z majestátních budov. Hotel Panhans.
A pak už jen cesta dolů, poměrně nekonečné, ale příjemné údolí horního toku řeky Mürz s výhledy na okolní pohoří Veitschalpe a Schneealpe. Kolem sedla Niederalp nám začalo trochu pršet, mraky se začaly trhat až v Seewiesenu, akorát, abychom se mohli pokochat alespoň částí masivu Hochschwab. Taková malá ochutnávka.
Tohle nás čeká v nadcházejících dnech...
Ubytovali jsme se v kempu, kde v místní hospůdce obsluhoval, jednodušší jídla chystal a nově příchozí kempaře vyřizoval šlachovitý stařík, který uměl samozřejmě jen německy. Takže hned zkraje si Marek vyzkoušel svoje dovednosti, nějak se domluvil, zaplatil za 2 noci, dali jsme si pivo a čaj a šli si připravit večeři – rajčatový salát s olivami a mozzarelou. No, v těch patnácti stupních věru osvěží :)
Když budu počítat Bratislavu jako výchozí bod, celkově jsme najeli dnes 220 km a s přestávkou na nákup a v Semmeringu nám to sebralo asi necelých 6 hodin. S dálniční známkou by to bylo určitě rychleji, ale tak nějak se nám ji nechtělo na ten kousek kupovat.
Celou cestu foukal silný vítr a bylo něco málo přes dvacet stupňů. První zastávkou byl nákup jídla v některém z supermarketů Hofer, ale trochu dál od Slovenských hranic, protože tam je vždy nacvakáno. Zvlášť v sobotu kolem oběda. Taky jsem si vybrala za bankomatu, abych měla dostatečné množství cash a pokračovali jsme dál, přes sedlo Semmering.
Semmering, vesnice na úpatí stejnojmenného sedla (necelých 1000 m.n.m.) silně ovlivnila stavba železnice. Už v polovině 19. století (1853) zde byla postavena trať, což sem přitáhlo i turisty, začal rozvoj lázeňství (díky zdejšímu čerstvému vzduchu) a později i sportu (známé lyžařské středisko, nedaleký Stühleck).
Místní železnice je technický unikát (patří pod UNESCO). Překonává tu na malém úseku ( asi 41 km) velké převýšení (asi 450 metrů) pomocí 14ti tunelů, 16ti viaduktů a asi 130 mostů. Nejvyšší stoupání je 28 promile.
Verner, náš zkušený rakouský navigátor GPS nás zase protáhl zkratkami, ale zase jsme si mohli prohlédnout krásné secesní vilky skoro celého Semmeringu :)
Výhledy - pohoří Schneeberg, vrchol Klosterwappen (první dvoutisícovka za Vídní) v mracích
Znovu Schneeberg spolu s místní "meteostanicí". Různé balkonky a výhledy tu byly často. Ideální na "špacír" :)
Monstrózní budova Südbahnhotel. Pomalu ji opravují
Necitlivá betonová dostavba i zde, v kultivovaném Rakousku
Další z majestátních budov. Hotel Panhans.
A pak už jen cesta dolů, poměrně nekonečné, ale příjemné údolí horního toku řeky Mürz s výhledy na okolní pohoří Veitschalpe a Schneealpe. Kolem sedla Niederalp nám začalo trochu pršet, mraky se začaly trhat až v Seewiesenu, akorát, abychom se mohli pokochat alespoň částí masivu Hochschwab. Taková malá ochutnávka.
Tohle nás čeká v nadcházejících dnech...
Ubytovali jsme se v kempu, kde v místní hospůdce obsluhoval, jednodušší jídla chystal a nově příchozí kempaře vyřizoval šlachovitý stařík, který uměl samozřejmě jen německy. Takže hned zkraje si Marek vyzkoušel svoje dovednosti, nějak se domluvil, zaplatil za 2 noci, dali jsme si pivo a čaj a šli si připravit večeři – rajčatový salát s olivami a mozzarelou. No, v těch patnácti stupních věru osvěží :)
Když budu počítat Bratislavu jako výchozí bod, celkově jsme najeli dnes 220 km a s přestávkou na nákup a v Semmeringu nám to sebralo asi necelých 6 hodin. S dálniční známkou by to bylo určitě rychleji, ale tak nějak se nám ji nechtělo na ten kousek kupovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat