Rakousko 2017 :: 6. den – Výšlap na Messnerin; Tragoss

Za krásnými výhledy až do oblak.

Nejprve jsme chtěli další větší výlet uskutečnit až v pátek, ale jelikož už na čtvrtek byla předpověď slibná, trochu jsme plány přehodili. A takto budeme moci odjet už v pátek večer domů, protože v sobotu má být stejně škaredě.

Takže cíl dnešního dne byl jasný – nějaký výšlap. Zvažovali jsme dvě možnosti s přibližně podobným převýšením, obě po stejné cestě tam i zpět – buď vyjet autem na nedaleké sedlo a odtud vystoupat na Hochturm (2081 m.n.m) nebo se vydat na druhou stranu z údolí, na o něco nižší Messnerin (1835 m.n.m.), který je ovšem blíže středu pohoří Hochschwab a mohl by tak být odtud lepší výhled na nedobytý vrchol. A hlavně, nemuseli bychom autem, protože jsem si včera prozíravě ofotila na zastávce jízdní řády autobusu.

Takže to vyhrála Nožířka (v překladu). Autobus nám jel v devět a v pět zpátky, takže tak akorát. Mezi naší vesnicí a vesnicí Tragoss na konci údolí, kde trasa začíná, jsou to sice asi 3 kilometry, ale každé tři kilometry, které nemusíme pěšky, jsou dobré.

Probudili jsme se do podmračeného rána. Mraky visely na okolních kopcích a pohlcovaly lesy jen 100, 200 metrů nad námi. A s přihlédnutím k předpovědi počasí byla docela velká šance, že nad mraky bude svítit slunce...

Ten kousek v autobusu nás vyšel každého na 2,30 eura. Takže nic levného – aby taky ne, autobus jezdící až z Bruck am Der Mur byl tento poslední úsek cesty prázdný – někdo toho řidiče zaplatit musí :)

Stoupání začalo hned zostra – budeme muset nastoupat 1000 výškových metrů, takže žádná procházka nás nečeká. Po chvíli jsme se zanořili do chuchvalců mraků, válejících se na kopci. Vzduch v lese byl příjemně vlhký a my se začínali potit. Z nedaleka se ozýval i podivný rachot a rány, který zněl na první poslech jako hřmění. Ale nakonec jsme jej identifikovali jako kamenolom. V tomhle počasí a v tuto denní hodinu by to sotva byla bouřka.

A pak najednou, jako mávnutím se začala objevovat čistá modrá obloha a my litovali, že mraky nejsou ještě trochu výš, protože slunce začalo nemilosrdně péct.

Už se dostáváme nad mraky

Výhledy do údolí, ukrytého pod peřinou mraků byly úžasné. Úplně bych do těch chomáčů vaty skočila... (naproti je Hochturm)

Rozeklané skály Messnerinu pod námi.

Stezka se stále klikatila nad okrajem skal a byla prudší a prudší. Nakonec už se sestávala v podstatě z takových velkých kamenných schodů, kudy jsme stoupali vzhůru. Tekly z nás litry potu a slunce na nás nemilosrdně škvařilo.

Nakonec se ale přece jen objevila tráva a závěrečná mírnější plošinka s nedalekým vrcholovým křížem.

Výhled, který se nám naskytl na druhou stranu kopce byl dechberoucí. Celé druhé údolí Hochschwabu jako na dlani. A pod námi místa, kde jsme se procházeli předevčírem. Mraky se postupně začínaly trhat, takže jsme viděli na jezero u kempu a na vrcholky dalších okolních kopců. I kamenolom se ukázal.

Výhledy směrem na západ. Vzadu vrcholky Ennstalerských Alp.

...na sever (Brandstein – 2003 m.n.m.)

...a na východ. Údolí Trawiestal táhnoucí se k Hochschwabu (skalnatá stěna vypínající se nad údolím vlevo vzadu)

Pohled na západ (klikněte na fotku pro větší rozlišení)

Všude záplava hořečků, i otakárek se ukázal a zapózoval. Hojně tu poskakovala sarančata a poletovaly mouchy a malí medvídci...

Vyplácli jsme se na trávník, obědvali a nemohli se vynadívat.

Kamenolom. A i na Semmering jsme viděli.

Tam někde u jezera v kempu na nás čeká auto.

Panorama na západ-sever-východ (klikněte na fotku pro větší rozlišení)

Vrchol Messnerinu ze západu

Pohled na jih. Začínají se tvořit mraky (vpravo dole údolí s jezerem a kempem)

Údolí táhnoucí se k Hochschwabu nešlo nefotit.

Hochschwab znovu. 

Postupně, za ty 1-2 hodiny, které jsme nahoře strávili, se začínaly vytvářet mraky. Napřed takové ty klasické malinké, postupně jich bylo víc a víc a nakonec se jeden vlivem teplých výstupných proudů začal tvořit a nakonec usadil i nad naším vrcholem, takže už do nás alespoň nepeklo.

Mraky už se tvoří už nad námi.

Po druhé hodině jsme se vydali zase zpět, abychom stihli autobus. Tři kilometry sice nejsou moc, ale chtěli jsme se vyhnout po slunci...

Cesta dolů byla náročná a nekonečná, ale vlastně ani nevadilo, že byla stejná, protože bez mraků dole v údolí vypadala zase jinak a mohli jsme si tak užít i výhledy na Grüner See, kam se chystáme zítra.

Výhledy do údolí, o které jsme byli ráno ochuzeni. Dole vesnice Tragoss (Oberort).

Na konci Tragosstal se nachází Grüner See

Nahoře kvetly hořečky, v lese zase hořce tolitové. Byly všude.

Cestou tam v mlze, zpátky po sluníčku...

Dole v potoce jsme se trochu osvěžili a smyli ze sebe část potu. Na autobus jsme čekali ve stínu sympatického kostela.

Historie staveb tu sahá až do 15. století

Pozdně gotická věž (s čepičkou z 20. století) a středověké fresky.

Tentokrát jsme, rozehřátí z výletu, smočili v jezeře víc než jen nohy. Ale mohla být teplejší.

Večer jsme chtěli zajít do místní restaurace v kempu na nějakou místní specialitu, ale měli otevřeno jen do sedmi, takže jsme museli zase vytáhnout vařič – tentokrát Ratatouille z konzervy s rýží.

Celkem jen 8 km, zato převýšení zhruba 1000 metrů. Tak akorát.

Kam dál?

:: Itinerář výletu
:: Předchozí den :: 5. den – Thörl, Pichl-Grossdorf
:: Následující den :: 7. den – Grüner See, Klammboden, cesta zpět