Rakousko 2017 :: 7. den – Grüner See, Klammboden, cesta zpět

Kolem jezer a skal

Poslední den jsme si naplánovali jen kratší výlet k jezeru... oproti včerejšímu vrcholu opět trochu údolní turistiky (ovšem ani tato se neobešla bez pěkného stoupání, u kterého jsme se opět zapotili...).

Ráno jsme se jen pobalili, zaplatili kemp a vyrazili nahoru k jezeru. Tu už mají placené parkoviště – 4 eura na den.

Ráno v kempu - opět výhled přímo ze spacáku...

Tu bylo už o poznání více lidí. Grüner See je docela turistickým tahákem. Ale je to tu příjemná procházka kolem jezírek, potůčků a s výhledy na krásné skály kopců Pribitz a Messnerin. Taková ideální turistika po celodenním výletu v horách. A hlavně, příjemný stín.

V lese cestou kolem jezer

Máta rostoucí na ostrůvku mechu uprostřed potoka

Jezero Kreuzteich a místní akvabely :)

Pribitz zrcadlící se v Kreuzteich

Messnerin a Kreuzteich

Samotné Grüner See není nijak zvlášť hluboké, ale během ročních období se mu značně mění hladina vody a dokáže na chvíli skrýt pod hladinu už rozkvetlé suchozemské rostliny, cestičky a lavečky v okolí (podívejte se na video). Jeho barva je dána vodními rostlinami, které rostou v chumáčích na dně. A taktéž k barvě přispívá tyrkysová voda z okolních vápenců.

Grüner See je opravdu grün

Opět Messnerin. Z této strany samá skála. A část jezera bez vodních rostlin - převládá spíše přirozená tyrkysová barva vody.

Tyto okraje jezera bývají zjara zatopené

Brusinek bylo všude plno

Rašeliniště a část Tragosstal vedoucí do hor.

Zpátky se nám ještě nechtělo a tak jsme ještě trochu vyšlápli nahoru, podívat se na Klamm, roklinu vedoucí směrem do hor. Ale to znamenalo vystoupat od Grüner See asi 250 výškových metrů.

Zdejší doliny totiž, jak jsme se již přesvědčili v údolí Seetal, nevedou vždy z kopce. I tu, když jsme se dostali na okraj Klamm, jsme šli napřed dolů a pak nahoru. A potok, který tu v nejužším místě vyvěral, zase za pár set metrů zmizel pod zemí. Zkrátka nevýhoda krasových oblastí – málo vody.

Das Fenster

Rozeklané skály Messnerinu zespoda.

Kamenné moře.

V nejnižším místě soutěsky. Stěny Messnerinu.

Nejužší místo soutěsky.

Konečně trochu vody v horní části soutěsky.

Na konci soutěsky, s výhledem na kravičky pasoucí se v údolí Klammboden, jsme pojedli a vrátili se zpět k autu. Ještě jsme se trochu opláchli a dali si malé šlofíka v potoku, kde včera, a vyrazili jsme na cestu zpět.

Já těm holkám alpským prostě závidím.

Ani se to nezdálo, ale nakonec jsme nachodili asi 12 km a při celkovém převýšení asi 250 metrů (jezero asi 750 m.n.m., Klammboden 1005 m.n.m.) jsme úhrně mohli nastoupat skoro jednou tolik...

Poslední ohlédnutí (vpravo Pribitz).

Jelikož je zdejší pohoří poměrně blízko, nechtělo se nám platit nekřesťanské peníze za 10denní dálniční známku a rozhodli se jet po staré. No, řeknu vám, v dolní části údolí řeky Mürz je to nic moc. Jedna dědina za druhou, byla to pěkná otrava, která z těch 250 celkových kilometrů udělala 5 hodinovou úmornou pouť. Ještě někde dole v Kapfenbergu jsme udělali nákup v místním supermarketu Hofer – mají výborné čokolády zn. Moser Roth (ty doporučuji), nakoupili pár sýrů (Tilsiter, Bergkäse apod., měli i vynikající švýcarský Gruyère), řecké kalamaty skoro o polovinu levnější než tu...

Opět Semmering a tentokrát Klosterwappen bez mraků.

Zatímco v horách bylo vedro, ještě se to dalo (26-28 stupňů není tak moc). Jak jsme však sjížděli do nižších poloh, teplota se zvyšovala. Kolem osmé jsme míjeli Neziderské jezero, které se už utápělo v šeru soumraku a teplota neklesala pod 28 stupňů. Kolem desáté při průjezdu Bratislavou bylo stále 29 stupňů. Kam se teplota vyšplhala přes den?

Ještě k dovolené malý dovětek:

V sobotu se dle předpovědi ochladilo. A my už zase pracovali na podlaze. Při zkoušení, jestli se podlaha prohýbá jsem při poskakování na místě dupla na opodál položené páčidlo a 14 dní mi v práci říkali Žofré, protože jsem nemohla došlápnout a týden a půl poctivě kulhala. Ještěže se mi to stalo až po dovolené a obešlo se to bez zlomenin. Nicméně pilně nasbíraná kondička vzala po 14 dnech ležení za své...

Každopádně, ve srovnání se Solnou Komorou je ve zdejším kraji daleko méně turistů. Samozřejmě to souvisí i s nabídkou – není tu žádný Mozart, Bad Ischl, Hallstatt ani ledovec na Dachsteinu... ale stále se tu dá najít spoustu neméně zajímavých koutů.

A my máme o důvod víc se sem vrátit – zdolat celý hřeben i se samotným vrcholem :)

Kam dál?

:: Itinerář výletu
:: Předchozí den :: 6. den – Výstup na Messnerin, Tragoss