Dalšího pěkného dne jsme využily klasickým výletem na zříceninu Skály, nahoru na Prosičku a zapíchly to v bistru v Jimramově. A pak už jsme jen odpočívaly. To se taky musí.
I když jsme už předchozí den něco našlapaly, využily jsme pěkného počasí a opět vyrazily ven.
Hanka, známý to spáč, neporušila svůj zvyk, takže jsme vyrážely až kolem poledne. Ještěže jede autobus z Jimramova až v sedm večer.
Smetanka lékařská kvete na jaře, v létě je to opět žlutá, tentokrát jsem je ovšem nestudovala moc z blízka, takže může jít o jestřábník, škardu, prasetník nebo nejpravděpodobněji nějaký druh máchelky (pampelišky).
Návštěva u oveček.
Kvůli včerejšímu chladnějšímu počasí jsme se oblékly do dlouhých rukávů ve stoupání do kopce sundávaly jednu vrstvu za druhou. Ještěže tu zemědělcům, když projížděli s nákladem upadly nějaké natě hrachu i se zralými lusky. Příjemné osvěžení přímo z asfaltky :)
Také jsme potkaly psa (border kolii), kterou venčil její pán z traktoru. Traktor vozil balíky sena a borderka nadšeně běhala před ním.
Teď odbočím od oblíbených kytiček – je čas na sérii motýlů, které jsme potkaly na poměrně krátkém úseku polňačky.
Žluťásek řešetlákový na jeteli - líhnou se v červenci, takže tenhle bude čerstvý – ještě zelený :)
Vřetenuška na chrastavci
Babočka paví oko
Babočka admirál byla nebojácná. Jak jinak, je to voják :)
Přes pole a louky jsme se konečně zanořily do lesa. Z tohoto směru je cesta na hrad pohodlná. Stále se klesá :)
Mravenečci u cesty
Zříceninu hradu Skály na vrcholu Štarkov znám akorát v zimě a v listopadu, nyní zarostlá vypadala úplně jinak
Detail místního metagranitu
A ano, brána nesmí chybět
Pohled nahoru
Poslední větší skalka před prudkou cestou dolů k silnici
Hub moc nerostlo...
Měli jsme u babičky takovou říkanku: "Karkulka jde v temném lese, všudy tudy roste smrk. Pro babičku košík nese, náhle před ní stojí vlk...." a tenhle temný lesík mi to silně připomíná. Stoupáme na Prosíčku.
Na vrcholové skále jsme se nasvačily, ale před ženoucí přeháňkou už jsme se radši schovaly do lesa. Výhled směrem na hlavní hřeben Žďárských vrchů.
A pohled na Svrateckou hornatinu.
Klesáme dolů
Pršet nám samozřejmě začalo zrovna v úseky, kde vedla cesta krajem paseky a pak po louce. Tak jsme chvilku přečkaly schované pod stromy.
Do Jimramova jsme to seběhly celkem rychle a do autobusu nám zbývaly skoro dvě hodiny. Tak jsme skočily na hřbitov, do bistra na pivko, limču a zákusek, prošly si náměstí, snědly pytlík křupek, pak kolem Svratky, poležely chvilku v parku a ještě stihly i zmrzku :)
V Jimramově na náměstí u bistra. Pár cyklistů a pár místních. Jinak líné pusto a prázdno v pátečním podvečeru. V pozadí je památník Broučků.
Malý kvíz: Kolik kachen je na obrázku? (kliknutím na fotku ji zobrazíte ve větším rozlišení)
Za náměstím teče Svratka a rovnou kolem pěkné skalky.
Přes mříže jsme nakoukly do nádvoří zámku.
V parku, v pozadí zámek. To sezení je nachystáno pro prázdninové každopáteční letní kino. Ale hrají především kousky pro děti.
Nad soutokem Fryšávky a Svratky stojí modrý domek, kde bydleli bratři Mrštíkové.
Soutok Fryšávky (ta co teče pode mnou) a Svratky (ta co přitéká zezadu). Dál (doprava) už pokračuje Svratka.
Z autobusu (kde jsme jely samy) jsme to měly ještě dva kiláky do kopce. A samozřejmě sprchlo :)
A večer se obloha trochu protrhala.
V sobotu bylo tak všelijak. Původně mělo pršet docela dost, nakonec se přehnalo jen pár mraků. A tak jsme odpočívaly, zatopily si i v kamnech, protože venku bylo nějakých příjemných letních 14 stupňů a pěkně čerstvý severák. Ale k večeru jsme přece jen vyrazily na vycházku, ať neshnijeme úplně. I pár borůvek jsme zobly a dva suchohříbky přinesly...
Remízky, miluju remízky...
....a kopretiny...
...a chrpy...
...a stinný smrkový les...
... a zlátnoucí obilí v zapadajícím slunci...
...a zdejší kraj...
Bohužel, náš pobyt tu (a zároveň moje 14denní dovolená - v kuse po dvou letech) se nachýlila ke konci, přišla neděle, úklid a návrat domů. Jídla jsme sice ještě měly tak na týden, ale radši víc než míň, že... asi to mám v genech.
Cestou na autobus. Komu by se odtud chtělo domů?
Žádné komentáře:
Okomentovat