Původně to měl být zájezd od Kudrny, který našla kamarádka Andrea. Jednodenní výlet za keltskými oppidy v okolí Brna s odborným výkladem. Jelikož jsem všechna slibovaná místa (kromě Černova a Starého Hradiska se mělo jet i k Býčí skále) znala a můj zájem o historii a kelty není takový, abych se dobrovolně účastnila tématických zájezdů, původně jsem ani neměla jet. Nakonec byl ale zájezd pro malou účast zrušen, tak jsem nabídla své služby průvodce po mě známých koutech Drahanské vrchoviny. Marek bude řídit, já navigovat a Andrea, jakožto historička, si nastuduje něco o Keltech. :)
První zastávkou byl Černov - hradisko na úbočí Rakoveckého údolí. Jelikož jsme toho měli na programu ještě dost, zastavili jsme v zatáčce serpentin spojujících Račice se silnicí na Ruprechtov a po lesní asfaltce a pak po značce došli až na místo. Byl to kousek. Počasí slibovalo krásný slunečný, až horký den a tak nám v lese bylo moc příjemně.
Stoupáme na hradisko
Osídlení vrchu Černov se datuje do 5. století př.n.l., do doby laténské, takže se řadí mezi jedny z prvních keltských hradisek na území České republiky. Také tu přebývali i Slované (8.–9. století n.l.). Hradisko o rozloze necelých 10 hektarů bylo ohrazeno 4 valy, po kterých jsou stále vidět nápadné zbytky.
Po cestičce dole jsme přišli. Stojíme na jednom z valů.
A pohled z valu na druhou stranu. Vlastní hradisko bylo schováno až za tím dalším valem vlevo. A přímo před námi je v lese vidět panel naučné stezky.
Parádní buky
Černov ale není jen významná archeologická a historická lokalita, ale též geologická. Ne tedy přímo ostroh, na kterém je hradisko, ale místo blíže k nedalekým Ježkovicím. Nachází se tu v lese křemecové balvany a bloky, kterým se říká tzv. sluňáky. Leží na sedimentovém podloží, celistvé, vyhlazené. Mechanicky jsou odolné a kvůli svému ostrohrannému lomu byly vyhledávaným zdrojem pro výrobu kamenných nástrojů. Vznikly nejspíše jako zbytky zvětrávání starších sedimentů.
Na jižních svazích krásný dubový les
Vracíme se po značce zpátky
Kohoutek luční u cesty
Chrastavec rolní s motýlem - nejspíš hnědásek...
Stihli jsme i krátkou zastávku za Kubou, takže při cestě kolem nesměl chybět ruprechtovský mlýn...
Při průjezdu Nivou jsem zavelela k zastavení. Markovi to bodlo - dal si dvacet a my s Andreou se zašly podívat na PP Návesní niva - jak jinak než na návsi v Nivě. Taky bych chtěla mít takovou náves. Rozkvetlá louka plná pryskyřníků, prstnatců májových a dalších kytek. Nádhera.
PP Návesní niva. Prstnatce májové poházené v žluti pryskyřníků.
Je to fešák.
Pryskyřníky všude
Dohromady to byla perfektní barevná kombinace
A pak už to bylo jen kousek do Malého Hradiska. Za dědinou jsme odparkovali auto a vyrazili k hradisku. Vzpomínala jsem, kterak jsme tu kdysi (asi před 15 lety) byli, jak jsme spali nahoře na hradisku pod širákem, vzbudili se na východ slunka, který jsme vyfotili jen přes keře, s minimem pohybu, a nechali se pak probudit až vedrem, když do nás pralo, už vysoko na obzoru. To jsme si jen přehodili spacáky na hlavu a spali dál. Byla to paráda.
A teď tu peklo dost podobně. Radši jsem si přes ramena přehodila šátek, abych se nemusela mazat.
Kolem pole. Je jich míň a míň... chrpa polní, slovensky nevädza poľná.
Okáč poháňkový na kopretinách. Další nezbytná kytka června. Z okna auta bylo kopretinových lánů vidět spousta. Inu, drahanská vrchovina.
Je jedním z nejrozšířenějších motýlů na loukách.
Smolnička obecná
Výhled ze Starého Hradiska na Hanou.
Nahoře jsme si sedli do jediného stínu, vedle keříků, kde jsme tenkrát spali, nasvačili se a trochu si oddychli. Nad Prostějovem zrovna kroužil armádní vrtulník a vyskakovali z něj nějací parašutisti. Mají tu cvičák, prý. Jsme na nejsevernějším bodu vojenského prostoru (správně Vojenský újezd Březina), takže se není čemu divit.
Staré Hradisko je nejvýznamnější keltské osídlení na Moravě z 2.–1. století př.n.l. o rozloze 37 hektarů. Stálo na významném místě: procházela opodál Jantarová stezka (od středověku tu nacházeli jantar) a je tu výhled do údolí Moravy. Chráněné strategické místo na ostrohu využívali už lidé v době železné.
Kromě jantaru nacházeli místní v okolí i mince a další kovové předměty. První archeologické výzkumy proběhly amatéry na začátku 20. století. Odborný výzkum byl prováděn v 30. letech a byly tu poprvé na našem území prováděny plošné výzkumy (celkem odkryty asi 2 hektary půdy) a taktéž bylo využito i letecké snímkování.
Oppidum se skládalo z dvorců, kde nejspíše žily jednotlivé rodiny. Živili se především řemeslem - lití barevných a drahých kovů, keramika, mincovnictví či šperkařství (jantar, sklo) a svými výrobky zásobovali velkou část Moravy.
Ohlédnutí zpátky. Už se vracíme.
Políčka u Malého Hradiska. Tam někde dole u potoka měl nějaké i můj děda, který odsud pocházel. Škoda, že místní hostinec nefunguje. Třeba by mi dali při předložení občanky slevu ;)
A pak naše cesta vedla do Boskovic. Já už tam byla asi dvakrát, ale ráda se tam zase znova podívám. Sympatické městečko s asi 11 tisíci obyvateli skrývá spoustu zajímavostí.
Kromě hradu a zámku je známé i poměrně zachovalou židovskou čtvrtí, kam mířily naše první kroky. Zaparkovali jsme elegantně na parkovišti hned za muzeem.
Židé se začali více rozrůstat ve městě až v 16. století, kdy jich bylo kolem 150. Tehdy bylo také založen i místní židovský hřbitov, třetí největší v ČR. V polovině 18. století už jich bylo desetkrát tolik, tehdy vzniklo i uzavřené ghetto s bránami a asi 100 domy i utvořili vlastní politickou obec. Další růst čtvrti zarazil až zákon, který povolil v Boskovicích pobyt max. 326 rodin. I tak jejich počet v 19. století narostl na skoro 2 tisíce. Roku 1919 bylo ghetto zákonem sloučeno s křesťanskou částí města. A za první republiky jich tu bylo jen 400. V roce 1942 byli odvlečeni do koncentračních táborů, vrátilo se jich 14. Dnes stojí 79 domů, z nichž 20 je památkově chráněno. Podobný uzavřený urbanistický celek je ještě v Jemnici.
Místní Židé se věnovali především obchodu, založili několik průmyslových výrob, taktéž se mezi nimi našli učenci (talmudisté), vědci, lékaři nebo herci či spisovatelé.
Zachovalé židovské město
Jelikož jsme byli žízniví, sedli jsme si v sympatické kavárničce přímo v židovské čtvrti na ledový čaj, kávu a výborný zákusek. A já zjistila, že mám ramena, dekolt a krk úplně červený. Celý den jsem si říkala, jak se natřu, až půjdeme na slunce... napřed jsme byli na Černově, to bylo převážně lesem. Malou zastávku v Nivě ani nepočítám. A na Starém Hradisku jsem si vzala na sebe šátek. Tak nepomohlo.
Masarykovo náměstí s kostelem sv. Jakuba a kašnou
Boskovické náměstí je celkem pěkné a utěšené. Mají tu kašnu, lavičky, velké lípy, celkem opravené domy. Jen ty výlohy v některých částech jsou opravdu divoké. Přeplácanější výlohy hrajícími všemi barvami s milionem nápisů... no člověku chvilku trvalo, než přišel na to, co je to vlastně za obchod. Škoda, že jsem si tneto bizardní výjev nevyfotila. To mám z toho, že se většinou snažím fotit jen hezké věci...
V tomto domě (Panská rezidence z 18. století) se narodil Karel Absolon. A dnes je tu muzeum Boskovic.
Zámecký skleník (počátek 19. století) s jinanem. Chudák je takový opelichaný. Pamatuji si ho zelenější. Ale prý některé roky nemusí vůbec růst, a další si to vynahradí. Tento má 150 let a je to speciální "převislá" odrůda. Ten normální roste víc do výšky.
Boskovický empírový zámek z počátku 19. století stojí na místě původního dominikánského kláštera.
Boskovický hrad, tedy jeho zřícenina. Škoda, že zavírají už v šest. V sedm, kdy jsme dorazili my, bylo ještě spousta světla....
Zřícenina gotickou-renesančního hradu dává Boskovicím charakteristickou dominantu. Od pánů z Boskovic šel přes pány z Kunštátu a Edery ze Štiavnice (ano, ti Edeři, s kterými jsme se setkali u Sovince nebo Horního Města u Rýmařova) až k Ditrichsteinům, kteří si už radši postavili dole modernější zámek.
A tak jsme vyrazili na prohlídku bašty, která stávala dříve na vedlejším kopci.
Zbyly z ní impozantní příkopy (byla zbořena na začátku 18. století).
Příjemným chodníčkem po hřebínku jsme pokračovali dál.
A jakmile to šlo, otočili jsme se zpět k městu.
Výhled k centru.
Dostali jsme se až k židovskému hřbitovu
A zase přes židovskou čtvrť zpět k autu.
Příjemně strávený sluneční den. Jen ty ramena jsem měla červená ještě několik dní.
Žádné komentáře:
Okomentovat