Po zimě je každé slunečné nedělní odpoledne stále ještě vzácností. A na orchideje nejvyšší čas.
Na Výhonu jsem byla poprvé v únoru a jarní vycházku sem plánuju už dlouho.
Nejpohodlněji je přijet vlakem do Hrušovan. Přes pole je to do Židlochovic chvilka, a zkratka přes zámecký park cestu příjemně zpestří. Rozhodně změna oproti trochu zanedbaným a průmyslovým Hrušovanům.
Rajhradský klášter, za ním zelená bažantice, smozřejmě Špilberk, AZ Tower, před ní modřický kostel, taky vpravo Petrov. A za Špilasem se zvedá Babí lom. Brno jako na dlani
Suchá cesta mě vedla mezi sady a vinicemi stále mírně nahoru
Hrachor
Letos se hororových pavučin v okolí Brna vyskytuje dost. Mají to na svědomí kuklící se housenky motýlka předivky zhoubné. I když to vypadá hrozně, keře většinou znovu zezelenají.
Páskovka žíhaná
Kopec Výhonu, na jehož části se rozkládá stejnojmenný Přírodní park, trčí z okolní krajiny dosti výrazně.
Je bohatým geologickým nalezištěm nejrůznějších pravěkých živočichů - kromě drobných korýšů i zub žraloka apod.
Pro svou výraznou polohu není divu, že byl místem osídlení už od paleolitu.
Na úbočí Výhonu se nachází i PP Nové Hory, chráněné území s výskytem řady chráněných druhů rostlin stepní a luční vegetace. S tím je spojen výskyt např. kudlanky nábožné, ještěrek a celé řady vzácných ptáků (vlha pestrá, pěnice vlašská, atd...).
A je tu. Kousek od cesty a cedule označující PP Nové Hory, vstavač vojenský. Ale už více méně odkvétaly.
Vítod.
A sasanka lesní.
Některé místní chatky jsou opravdu ukázkou "zlatých českých ručiček" :) Panoptikum.
Výhon 335 m.n.m.
Poseděla jsem chvilku na výhlídce na kraji PP. Nad stepní travnatou svažitou částí využívali dravci stoupající teplé proudy. Ani jednou nemuseli mávnout křídly.
Káně plachtí.
I tu roste katrán tatarský
Prázdných ulit bylo všude spoustu - ale nějaké byly ještě obývané.
Výhled za sluncem na západ. Dole Židlochovice - most přes Svratku, zámek s parkem a za řepkovým polem Hrušovany u Brna.
Pálava jako na dlani. Ale musela jsem si na ni vylézt na rozhlednu. Dokonce byl slabě vidět i hřeben Malých Karpat.
Meze tu nechali
Klesám dolů k Židlochovicím
Ořechy tu skoro všude pomrzly.
V Židlochovicích jsem do sebe otočila jednu kofolu a valila na vlak, opět přes zámecký park.
Znovu přes Židlochovický zámecký park. Příjemné místo.
Židlochovický zámek stojí na místě bývalé vodní tvrze ze 14. století. Zámek v průběhu časů prošel nejrůznějšími stavebními úpravami. Z původně renesanční stavby přes barokní a empírovou. Postupně patřil Žerotínům, Ditrichsteinům, Habsburkům a nakonec byl se vznikem nové republiky zestátněn. Mezi válkami sloužil jako letní sídlo TGM.
Zámecký park byl původně ve francouzském stylů - tedy upravovaný. Tehdy se zalíbil i Marii Terezii, tak si místního správce zahrad vzala do svých služeb v Schönbrunnu. Nyní je park anglického typu, příjemným místem pro vycházky.
Fasáda zámku v rekonstrukci a nepokosené louky.
Cestou přes pole zpátky do Hrušovan.
Na vlnícíse a šumící ječmen se nemůžu vynadívat.
Příjemných 11 kilometrů.
Žádné komentáře:
Okomentovat