Nabídka jarního výletu do Rakovce (Rakoveckého údolí) přišla akorát vhod, kdy jsem nevěděla, co s volnou nedělí. Alespoň jsem zkontrolovala pokroky na Kubově domku a prošla se dobře známými kouty Drahanské vrchoviny.
V Ruprechtově u rybníka. Ještě zbytky ledu.
Čekáme na zbytek výpravy
K bledulím to bereme hustou sítí zdejších lesních cest.
Zdejší bukové lesy připomínají ty malokarpatské. A nebo mi ty malokarpatské připomínají tyto drahanské? :)
Údolí pod námi. Stále se tu dají objevovat nové trasy.
Dole v údolí už je více lidí. Ale prý to bývá horší.
U bledulí. Jezírko tentokrát ještě polozamrzlé. Žabky musí počkat.
Už kvetly, ale do plného květu ještě chybělo
Na lesních stráních začaly vykukovat jaterníky
A hned u cesty jeden voňavý lýkovec.
Ohlédnutí
Tudy vede naše cesta :)
Největší překvapení na mě čekalo u Třech Smrků. Kdysi příjemná loučka uprostřed hlubokého lesa se změnila v otevřenou plochu s postaveným jezírkem a megalomanským vykamenovaným altánem s ohništěm. Kouzlo se vytratilo. A bojím se, že otevřená plocha, tolik přístupná větru poškodí tyto statné tři velikány, kteří tu rostou asi 130 let. Pamatuji si tu skromné ohniště s pár lavičkami u čtvrtého smrku, který dnes připomíná jen pařez. Před lety do něj udeřil blesk.
Ten největší, mohutný, pokroucený, tajemný. Špiček má několik díky rozvětvení hned ve spodní části kmene. Ne nadarmo si ho vybrali do filmu Kuky se vrací.
Je to frajer, že stále drží. Doufám, že ještě dlouho bude.
Pohled na celé místo. Jezírko bývalo menší, vždy utopené v tmavém lese. Spíš takový močál. A vlevo byl vysoký les, tak jako ty dva ponechané modříny.
Vím, čas je neúprosný. Tak jako se mění lidé, mění se i místa. Nemohou být pořád stejná. Aspoň, že máme vzpomínky.
Žádné komentáře:
Okomentovat