Tentokrát to byl víkend ryze rodinný. Jako za starých časů. Jen tentokrát jsme nevyráželi starou 105kou.
Naši začali chalupu vytápět už v pátek a v sobotu mě a bráchu nabrali v Rozsochách na vlakové zastávce v sobotu ráno. Cesta přes les jako vždy čistý led s pár kamínkama, ale to k tomu patří. Na chalupě jsme se přebalili, vzali svačiny, mázli běžky a obuli je hned přede dveřma. Jaký luxus...
Stopa kupodivu jela. Vzali jsme to zkratkou přes potok, abychom zbytečně neztratili výškové metry, kterých si rolbou prohrnutá stopa vůbec nevážila.
Slunko tak pralo, že jsem se cestou do svahu Kamenice musela vysléci jen do roláku, bez rukavic, bez čepice, s vyhrnutými rukávy a nohavicemi...
Starou cestou, vyšlapanou stopou...
Výhled na Věcov a Štarkov (domy hned pod kopcem). Ve svazích nad Věcovem byla vidět traverzová vyžehlená stopa i malými tečkami běžkařů (kliknutím na obrázek jej zvětšíte).
Největší stoupání za námi, vydychujeme, kocháme se a mažeme.
Dál do kopce.
Pod sjezdovkou v Roženeckých Pasekách (funguje jen když je dost sněhu, tzn. teď ještě ne) je maringotka. U ní papírová cedule na klacku zabodlá ve sněhu s nápisy fixou: čaj, rum, grog, káva, tatranka. A pár zapíchlých pár běžek. Nejbližší občerstvovna široko daleko. My jsme byli ve stopě chvilku, batohy plné svačiny, tak jsme pokračovali dál.
V dáli Metodka.
Objeli jsme Metodku příjemným traverzem. Tudy jsme jeli i loni touto dobou. Bylo málo sněhu, takže jen po projeté asfaltce, zachumelení... (viz Mezi sněhovými vločkami)
V Odranci, stejně jako vloni, chystali místní na hřišti závody pro děti. My jsme se vyplácli na lavičku, pěkně zády ke sluníčku, nahřívali se a obědvali. Paráda.
Vyrážíme dolů do Kuklíku.
Nechtělo se nám vracet stejnou trasou. A tak jsem navrhla, když svítí sluníčko, vzít to po druhé straně kopce, kudy jsme jeli minulý týden.
Stoupáme ke Studnicím. Vlevo dole zapadlý krab :)
Jako v pohádce. Vysočina, jak si ji pamatuju.
Studnice, pivo na stojáka, 15:00 a my jsme v polovině cesty.
Pokusy o kiting na obzoru. Dnes ještě slabý vítr. Vyrážíme do stopy.
U silnice z Koníkova na Pohledec jsme byli za chvilku. Už jsem věděla, co nás čeká ve stopě, takže jsem se směle z kopců pouštěla. Na kraji lesa jsme ze silnice odbočili na lesní cestu, napojili se na žlutou, obešli památník vlka a už za tmy se vynořili na kraji lesa nad Koníkovem.
Chvilku jsme se zastavili i u občerstvovny u vleku. Ještě fungovala. Zatímco jsem dolovala z vázání koule sněhu (sjížděli jsme z kopce hlubokým sněhem), bratr si dal ruma a svařák.
Roženecké paseky. A vyjimečně před objektivem, ale stále v anonymitě ;)
Sjíždět za tmy ten hrozný krpál z Kamenice bylo celkem nic moc. Byl nov, takže světlo žádné, kontrast minimální, tzn. že díry, rygoly a krtince se ztrácely. Ale zvládli jsme to. A navíc i dobrodružnou cestu lesem. Vpředu bratr s čelovkou, za ním já a vzadu taťka. Jízda po paměti. Z kopce zvlášť výživné. Ale pro nás nic nového. Po tmě jsme se z běžek vraceli už nesčetněkrát...
Mamka nás samozřejmě netrpělivě a naštvaně čekala. S večeří a hřejícím krbem...:)
V neděli už mělo začít foukat. Trochu jsme se přiblížili do Odrance a vyrazili odtud opět dolů do Kuklíku. Tam se naše cesty rozdělily. Taťka s mamkou vyrazili na Kadov. Já s bratrem jsme si znovu vyběhli do Studnic a sjeli si ten parádní kopec zpátky. No, při tom stoupání mi to přišlo prudší. Nakonec jsem si připlužila jen párkrát. Ale byla to paráda. Dole v Kuklíku jsme se i my rozdělili. Bratr pokračoval nahoru do Odrance, vyměnit běžky za snowboard a draka. Já se vydala naproti našim do Kadova, kde si samozřejmě zašli na tradiční Kadovánek.
Už přijíždíme zpátky ke Kuklíku. Touhle cestou jsme jednou jeli na kolech - už nikdy více. Souvislá vrstva rozdrobeného asfaltu až na kameny...
Stoupáme do Odrance. Pohled k Pohledecké skále.
Vysílač na Pohledci.
Tak kudy?
Trochu jiná stopa
Náladovka
Na fotkách to vypadá jako idylka, ale foukalo opravdu hodně, zvlášť na těch bílých pláních, kudy většina stop vedla.
V Ondranci jsem se vydala k Bohdalci nahánět bratra, který křižoval místní louky s kitem.
Šlo mu to.
Jelikož jsem si vzala prozíravě v pondělí dovolenou, mohla jsem zůstat s našima do pondělí. Bratra jsme hodili na vlak a vychutnávali si pohodu u krbu.
Pondělí už ovšem nebylo tak pěkné jako víkend. Nad nízkými mraky někde určitě bylo slunko, ale to bychom museli být aspoň o 500 metrů výš. Jestli vůbec...
S taťkou jsme se vydali na průzkumný krátký výlet po okolí. Chtěli jsme prozkoumat oblast směrem na Janovice a Lísek. Sněhu tu bylo méně a byl hodně sfoukaný, takže často lezly kusy strniště nebo hlína.
Šedá, nekontrastní. A ještě k tomu fučelo.
Námraza
Z Malého Lísku směrem k Lísku.
A pak už jen pouklízet, zazimovat a vyrazit domů...
Škoda, že na chalupě nemůžu zůstat dýl. Nejradši bych tam tak zapadla (což se občas děje, autobusy ne vždy zvládají místní prudké kopce, když napadne hodně sněhu), seděla před krbem v houpacím křesle, zajela si nakoupit na běžkách... třeba to někdy uskutečním :)
Žádné komentáře:
Okomentovat