Údolím Bobravy 28.8.2016

Po dlouhé době zase v přírodě...

Poslední půlrok jsem v podstatě všechny víkendy (někdy méně, někdy více) věnovala psaní dizertační práce. V sedmáku, posledním možném ročníku :), s deadlinou odevzdání 31.8.2016, to ani nešlo jinak. Tedy šlo, mohla jsem se na to vykašlat... ale to moje svědomí! A vědomí, že státnice už mám nějaký rok za sebou, data pro sepsání a povinný článek v impaktovaném časopise taky. Stačí tedy "jen" napsat dizertační práci. Obhajobu, která proběhne nejspíš na konci října, považuji za takovou třešničku na dortu.

Co si budeme povídat, šlo to pomaleji než jsem čekala a celé jaro a léto jsem proseděla u počítače a do světa se podívala jen prostřednictvím Tour de France (jeli letos skrz Monts du Cantal, kde jsme byli vloni a pont d'Arc, který jsme navštívili před 4 roky) a letní olympiádu v Riu, které jsem v pauzách od psaní sledovala v televizi.

A tak, poslední víkend před odevzdáním, jsem si své dílo nahrála do čtečky a vyjela původně na půldenní výlet s pracovní zastávkou na revize a vyhlížení chyb, které jsem mohla v práci přehlédnout.

Vyrazila jsem před desátou, po nové cyklostezce u Rebešovic kolem remízku a podél Svratky až k mostu v Rajhradicích. Tedy, alespoň pro mě je nová, i když už tam nějakou dobu stojí. Jen jsem se na ni nedostala.

V Rajhradské bažantici jsem zasedla u stolku vzadu na stezce, rozložila čtení a dobrou hodinu a půl, než do mě začalo péct slunko, jsem dělala korekce a komentáře.

Uchvácená z exteriéru jsem se rozhodla projet ještě oblíbené údolí Bobravy. I tam jsem párkrát zastavila, četla, fotila, svačila...


Další čtení

Sklizeno

I u mostu jsem si poseděla a početla... Kupodivu mě ani komáři nežrali.

Tůňky a přehrádky hnijící...

Jak dlouho tu ještě vydrží?

Ještě i trochu kytek na mě počkalo...

A dokonce i motýli - modrásek

Babočka paví oko na hvězdnici. Ne a ne otevřít křídla.

Ale přece... Na chvilku, než odletěla...

Krásná louka plná hvězdnic chlumních. Škoda, že se po ní jako torpéda proháněli sršni. Respekt. Jinak bych fotila víc.

Tráva je ještě pěkně zelená...

V údolí je spousta zákoutí, která mám ráda...

Návrat přes polňačky mezi Nebovidami a Moravany mě pěkne ponatřásal - aneb balada o koních a traktorech...

Domů jsem se vrátila v šest. V nohách jen 46 km, ale přišlo mi, jakoby jich bylo jednou tolik. Moje zakrnělé tělo není zvyklé. A půl dizertace přečteno a okomentováno a před sebou tři dlouhé dny posledních úprav....

... pokračování příště.