V sobotu po obědě se udělalo hezky a tak jsme se rozhodli pro krátkou procházku na nedaleký Sněženkový vrch. Samozřejmě, jakmile jsme vyšli ven, zatáhlo se. To je asi nějaká běžná reakce počasí na okamžik, kdy chytnu foťák do ruky :)
Posledně, v březnu 2012, bylo na ně ještě moc brzy.
Celý les ještě spal, jen v podrostu se občas zazelenala nějaká rostlina a stromům se zatím jen nalévaly pupeny. Ale sněženky byly v plném květu.
Při válení po zemi během focení po mě dokonce lezly tři klíšťata. Asi nejvíc klíšťat, kolik jsem v Malých Karpatech kdy viděla.
Sluníčko se schovalo. Ale i s rozptýleným světlem se něco dá udělat.
V neděli jsme vyrazili do Smolenic zkontrolovat dobře známou dolinu Hľboče. Po poměrně deštivém únoru a březnu jsme očekávali vydatný vodopád. Tekl, ale zažili jsme už větší proud.
Na zahrádce už to ožívá též.
Vodopád.
Se 105mm ohniskem se mi na čip celý jen tak nevejde, ale nevadí...
Sněženky i tu. Dymnivky, kterých bývá vždy plné údolí teprve začínají. Přece jen, ještě mají asi 14 dní čas.
Chtěli jsme si nasbírat i trochu česneku medvědího, ale ještě sotva lezl.
Jelikož kolem vodopádu jsme potkali docela hodně lidí (a to byl čas nedělního obědu), rozhodli jsme se cestu zpět vzít po oblíbeném chodníčku s výhledy na dolinu.
Pryšec mandloňovitý
Na vyhřátých skalách jižních svahů to žloutlo květy dřínů.
Nyní tu vévodí sněženky. Volně to za chvilku přejde v dymnivkový koberec a žluté dřínové keře ustoupí bílým trnkovým květům. Postupně se přidají na slunných stanovištích okrajů skal další kvítky jako např. mochna, rozrazil, zvonky, mateřídouška a nakonec vše trumfnou vykvétající kosatce, třemdava a hvozdíky - ale to si musíme počkat až do května...
Chodníčkem - dole bílé sněženky, nahoře žluté dříny.
Orsej jarní
Křivatec
A pohodlně kolem Smolenického zámku na halušky a domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat