Z Protivanova na Skalky

Příběh z běžkařské stopy pokračuje.

Meteorologové slibovali slunečnou sobotu a tak jsme znovu vyrazili do stopy. Sníh už byl sice občas přemrzlý, jako písek, nebo naopak ledovica, ale stále to byla paráda.
Minulý týden jsme na čersvějším sněhu zajeli okruh Drahany-Protivanov-Repechy-Bousín-Drahany

Tentokrát jsme popojeli kousek dál, až do Protivanova. Auto jsme nechali za hřištěm a projeli jsme úsek Protivanov-Suchý-Benešov-Skalky-Protivanov. Asi 15 km s jedním pěkným sjezdem a poměrně velkým množstvím cest rozrytých nebo prohrnutých od lesáků až na štěrk. 

Taky jsme potkali na běžkách 86letou paní, s permanentním úsměvem na tváři. Jo, takhle si představuju stáří.

Včera foukalo. Stopa po poli z Protivanova se po vlnách sněhu kroutila nahoru dolů.

Na sluníčku vedro.

Kousek po žluté, kousek po lyžařské jsme dojeli do Suchého, dali si řízek v Penzionu U Petra a vyrazili směrem k Benešovu. Kolem horního rybníka a pak krajem lesa po krásných vyžehlených stopách až nad Benešov. A odtud na Skalky. Jen škoda těch prohrnutých silniček.

Z Benešova na Skalky.

Na vrcholu.

Všude byla spousta lidí. Naštěstí směrem na Protivanov minimum.

U rozcestí Punkva. 400 metrů odsud známá říčka pramení.

Protivanov na dohled. Foukalo do zad, takže se jelo parádně.

Od posledně se struktura pole dost proměnila. Minulý týden to byl čerstvě napadlý sníh. Vpravo Skalky (735 m.n.m.) - nejvyšší vrchol Drahanské vrchoviny.

Některé úseky spíše připomínaly horskou dráhu nebo jízdu na boulích. Sníh byl ufoukaný, tvrdý, promísený s hlínou a z kopečka se rozjely běžky pěkně rychle. Jen musel člověk víc kontrolovat jednotlivé zhupy.

Pohled k severu

Cestou zpátky jsme z auta sledovali západ slunce.

Taťka měl větší ohnisko (foceno od Odrůvek, větřák nad Rozstáním, a vlevo Kojál - na titulní fotce).