Z Drahan do Protivanova na běžkách

Po dlouhé době opět ve stopě. Navíc na nových běžkách a s krásným počasím.

Už ráno na brněnském nádraží jsem potkávala nějaké ty běžkaře. U Šlapanic byla souvislá sněhová pokrývka, která se cestou na východ zvětšovala. Ve Vyškově jsem jen přeskočila z vlaku do auta a vyvezli jsme se nahoru do Drahan. Jakmile jsme zajeli do lesa nad Rychtářovem, začala ta pravá zima. Na silnici ujetý, místy zledovatělý sníh a jen tak decentně posypán štěrkem. Nahoře potom mlha střídala modrou oblohu.

U Drahanského hřbitova jsme zaparkovali na poslední z pár volných míst, domázli lyže a vyrazili. Já si předchozí den natrénovala obouvání nového vázání, takže mi to šlo jako po másle. A hladká skluznice a ostré hrany jsou neporovnatelný luxus se starými dodřenými Rubínkami. Ale co jsem se s nimi najezdila... a nejen já.

Dnešní den se vydařil. Převážně sluníčko, občas mlha. Teplota kousek pod nulou a hlavně, minimální vítr. A to je ve zdejších koutech co říct. Před třema rokama jsme si připadali jak na severním pólu, a přesvědčili jsme se, že zde větry protivně vanou. Jak jinak, u Protivanova :)

Lidí bylo hodně hlavně mezi Drahanami a Repechami a potom v Protivanově. Ale není se čemu divit. První letošní pořádný sníh.

Námraza

Nazouváme běžky

Vyslíkáme první vrstvu a mlha nás dohání. Od předchozí fotky jsme ujeli tak kilometr.

Uprostřed luk a polí mezi Nivou a Repechami. Mlha houstne víc a víc.

Kde se bílo potkává s bílem.

V lese je vzduch čistý. Svačíme.

A kocháme se.

Protivanov, za hřištěm. Tu začínají protažené trasy směrem na Suchý, Skalky a dál...

Poseděli jsme v Protivanově v hospodě a s klonícím se sluncem jsme se vydali zpátky.

Svištíme dolů. Protivanov je na kopci.

Zastávka na slunci

Zpátky v lese

Na loukách začíná sublimovat sníh a tvoří přízemní mlhy.

Typická zimní silniční

Sjezd do Repech byl prudký, ale sníh měkký :) U Lady v penzionu jsme si dali čaj a zákusek a se zapadajícím sluncem vyrazili zpátky do Drahan.

Mlhy začínají houstnout

Brzo bude úplněk

Kousek cesty v mlze, kousek pod modrou oblohou.

Krásný bezvětrný a v podstatě teplý podvečer úplně vybízel k projížďce vymrzlou stopou. Klidně bych jela ještě dál. Po cestě jsem vzpomínala, jak jsme se vracívali potmě z běžkařských výletů na pravidelných jarních prázdninách v Herálci ve Žďárských vrších. To bývaly výpravy :)

Do Drahan jsme dojeli víceméně za tmy, o půl šesté. V běžkách 17 kilometrů po převážně rovinatém terénu.

Cesta zpět autem byla díky mlhám dobrodružná, protože se člověk ani nenadál a sice viděl do dálky, ale silnice zmizela v bílé přízemní mlze.

Ještě dva dny jsem vzpomínku na výlet cítila při každém zvedání nohou (např. při oblékání ponožek), především v tříslech a v horní části stehen. Tak doufám, že to příště už bude lepší :)