Naposledy jsem poblíž byla v září 2011, ale i předtím start byl většinou ve Vítovicích. Dnes jsme zvolili Brnu bližší Pozořice.
Pozořice jsou městys zasazený do poměrně kopcovitého terénu, takže se plazí pod kopci i na nich různými směry...
Sluníčko svítilo, ale neprostupný opar nedovoloval zahlédnout dál než na 5–10 km.
Pozořický zámek nechali postavit Lichtenštejnové na konci 17. století ze starší tvrze, která tu stála od počátku 15. století. Nyní jsou tu byty.
Pozořický barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, dominantu okolí, nechali postavit na začátku 18. století opět Lichtenštejnové poté, co původní vyhořel.
Zámek byl za Lichtenštejnů součástí velkostatku
Dědina je to opravdu zvláštní. Překvapila nás velkým kostelem na kopci, zámečkem, starými domy a členitým prostředím.
Zlidovělé baroko z počátku 18. století, ve výklencích bývaly dřevěné sochy sv. Petra a sv. Pavla.
Náměstí.
Po modré jsme vyrazili kolem celých Pozořic. Překvapivě je kolem spousta luk, remízků, nově vysazených alejí kolem polních cest, vyhlídky, lavečky, cedule naučné stezky...
Nad Pozořicemi jsme zapadli do lesa a po chvíli potkali studánku. Těch je v okolí nepočítaně.
Srnčí – Kroupova studánka
Stezka se vine příjemným traverzem.
Sluníčko svítilo, ptáci zpívali, jen stále nikde žádné kytky...
Tmavé kouty lesa.
Najdi chaloupku
Na Vildenberk, i když jde o zříceninu hradu, nemusí z tohoto směru šplhat do kopce, takže jsme ho dobyli lehce. Hrad to nebyl moc významný. Vlastnili ho moravská markrabata, na začátku 14. století vznikl a na konci 14. století zanikl :)
Po hradbách vzhůru na hrad.
Hradní návrší.
Pod hradem u potoka je příjemná louka
Po žluté, údolím potoka, jsme se vraceli zpátky do Pozořic.
Na tomto ostrohu kdysi stál Vildenberk.
Konečně trochu jara.
Svačinka u rybníčku - jen škoda toho stínu...
Pomalu se blížíme k ústí údolí.
Mezi domy už je jaro rychlejší.
Nějakých 8 km, příjemná vycházka.
Žádné komentáře:
Okomentovat