Na Pouzdřanskou step jsem si zajela loni na konci května a tedy v plném rozpuku květeny.
Dnes, v brzkém jaro, se příroda teprve postupně probouzí. A více než na travnatých plochách se to vybarvuje v lese a v přilehlých zahradách kvetou stromy jako o život.
Vyrážím od Pouzdřanské vlakové zastávky. Pálava tam stále je :)
Tentokrát odmítám jít po značce do nechutného kopce a vezmu to po cestě roklí, která mě spolehlivě dovede pozvolným stoupáním kousek pod vrchol.
Nezbytný výhled na jihomoravské moře
Hory zblízka – dole si to zrovna sviští vlak na Břeclav :)
Ani jsem pořádně neprozkoumala jižní část kopce, kde bývají porosty kavylu, protože se odtud ozývaly křoviňáky a traktor a rozhodně jsem nechtěla trávit poklidné páteční odpoledne s těmito ryze přírodními zvuky. A tak jsem zapadla do lesa.
Na kraji lesa jsem ve svahu v trávě našla pár polozavřených drobných hlaváčků, mochnu a fialky.
Zbytky z loňských třemdav.
Voněly
No a pak jsem se ponořila do lesa do plantáží dymnivek, sasanek a plicníků...
Plicník
Dymnivka
Hloh má na sobě ještě loňské plody, ale už se začíná zelenat.
Sasanka
A jelikož jsem měla domluvený odvoz, ukončila jsem svou krátkou návštěvu a mazala zase dolů.
Mirabelky v plném květu.
A bzučelo to jako v úle. Celou zimu na cukru, kdo by se netěšil...
Marek mě nabral dole v Pouzdřanek a jelikož byl ještě docela dobrý čas, vzali jsme to do Hustopečí, podívat se na slavný mandloňový sad. Jezdíme kolem už hezkou řádku let a vždycky zapomeneme.
Jen škoda, že slunko zašlo za mraky na západu a na focení tak bylo trochu horší světlo... přece jen zlatá hodinka před západem má něco do sebe...
A taky škoda té rušné dálnice. Sad je na pěkném místě, ale člověk si tu v tom kraválu moc neodpočine...
Na Pálavu je to kousek i odtud.
Kvetou.
Mandloně už jsou staré, ale ještě se drží.
Z rohledny jde vidět na koruny stromů.
Pálava je zkrátka vděčný objekt k focení.
Došlo i na blesk.
Alespoň barevný západ, když už slunko nebylo.
Tak snad to stihneme někdy v příštích letech za světla.
