Krásný podzimní den by bylo škoda strávit vevnitř. I když v sobotu byla ještě poměrně zima, foukalo a dopoledne to na moc slunce nevypadalo, nakonec se obloha roztrhala a sluníčko krásně prosvětlilo barevný les....
Na Kamenné bráně jsme byli několikrát:
- poprvé v pošmourném listopadu 2008, kdy celé místo působilo vážně depresivně
- podruhé, už olistěná letní Kamenná brána vypadala veseleji - ovšem bez fotek
- poprvé, stejným barevným podzimem, jsme přes ni pokračovali po červené až na Babu (říjen 2008)
- o loňských velikonocích (duben 2012) bylo ještě na listy brzo
- a ten samý rok, koncem května 2012 už jsme se kochali výhledy z olistěné čerstvé jarní Skalnaté
Nad Zámčiskem
Polom poznamenal i můj oblíbený kout lesa
PoTady to stojí za to za každého počasí a v každém ročním období
Některé buky ještě se skoro zelenými listy, některé už holé... a na zemi plno bukvic.
Odpočinková rovinka
Každé zákoutí lesa má jinou náladu a jiné světlo
Převládá však zlatá buková...
Buková podzimní trikolora
Po žluté směrem na Zbojnické se otevírají výhledy na masiv Vápenné a Kelteku.
Zkratkou přes les na Kamennou bránu jsme se vyhli největšímu kopci a zástupům lidí ženoucích se na oblíbenou rozhlednu na Veľké Homoli a minuli jsme i hojně navštěvované skalky Traja jazdci. Stejně dnes nebyla nejlepší viditelnost a ze Skalnaté budeme mít rozhodně lepší rozhled.
Podle oranžových značek brzo bude prosvětlen i tento les...
Na hřebeni, který pokračuje za Veľkou Homolou a Tromi jazdci, se nachází další skalky a místu se říká Kamenná brána. Je tu i stará cedule rozcestníku, kdysi tu nejspíš vedla značka a místo je sice méně známé, ale i tak navštěvované a vede tudy místy docela solidně vyšlapaný chodníček.
Odbočujeme ze zelené, která klesá dolů k Pezinku, a pokračujeme po hřebeni.
Část skalnatého hřebene
I tu se najdou výhledy (na severozápadní straně hřebene) - dole v tomto údolíčku vede žlutá značka a nachází se tu loučka - Rozvaliny, nejspíše pozůstatek po Huncokároch.
Kamenná brána - zákoutí se skalkami je tu spousta. Za touhle kdosi tábořil.
Jihovýchodní strana Kamenné brány
Na jedné z mnoha skalek (křemen stejně jako Traja jazdci)
Pokroucený les na návětrné severozápadní straně
Přes les prosvítají barevné okolní kopce
Po severozápadní straně se vracíme zpět
Po hřebeni v dáli vede červená značka ze Skalnaté (schována za kopcem vpravo), přes Čmeľok (vrchol vlevo - s vojenským vysílačem) a dolů na sedlo Baba (vlevo mimo snímek)
Naše cesta vedla i přes kamenné moře
V mechu i nějaká ta houba...
Buky všech možných tvarů
Cestou z Kamenné brány
Už zpátky na žluté značce - zmiňované Rozvaliny - louka s ovocnými stromy.
Podobných míst, luk s ovocnými stromy uprostřed lesů, je v celých Malých Karpatech spousta. Většinou patřily tzv. huncokárom (zkomolenina slova holzhacker - dřevorubec), německým dělníkům, kteřé si najímalo místní panstvo pro práci v lese. Žily tu celé rodiny, zatímco muži hospodařili se dřevem, ženy se staraly o ovocné stromy, hospodářská zvířata apod. Po roce 1945 jich byla většina odsunuta do Německa.
Více:
- stránka celá věnovaná huncokárom (huncokári.sk)
- občanské združenie Grausova lúka
- Městské muzeum v Pezinku - "Ľudia lesov"
Smrkový les je v Malých Karpatech vzácnost
Další zkratkou
Po značkách jsme toho moc nenachodili...cez Tri Kopce na Skalnatú
Už je tam... na fotce ten kopec nikdy nevypadá tak hrozně, jako ve skutečnosti. Ale člověk je nahoře za chvilku. Je čím se po cestě kochat...
Opadané buky a podzimní tráva... a strom v popředí půjde asi taky dolů...
Barevný les. Ale podle vkrádajícíse šedo-fialové jde poznat, že spousta buků už je bez listí...
Vzadu Vápenná pokračujícím hřebenem Klokoče. V popředí kopec za kterým se skrývá sedlo Hubalová pod Vysokou (ta je víc vlevo).
Typická dominanta Skalnaté...
A náš oblíbený pohled na Vysokou - tu nevypadá vůbec jako velký kopec, narozdíl od pohledu ze Zahoria.
Ohlédnutí zpět. Přes kopec vlevo (Tri kopce) jsme přišli a vzadu z lesa vykukuje rozhledna na Veľké Homoli.
A pak už po červené dolů na Čermákovu lúku. Csermak byl místní huncokár (o náhrobku).
Příjemné odpoledne sem přišlo strávit hodně lidí
Cestou po žluté dolů na Zošku nás provázela žlutá i náladou v lese...
V restauraci Furmanská krčma jsme si dali bryndzové halušky - sice podávané na dřevěném talíři s dřevěnou lžičkou, ale bylo jich poměrně málo - na to, že stály 5,90... a nějaká levná náhražka kofoly za 1,5 eura... o 10° pivu (navíc kyselém) za 1,7 euro ani nemluvě. Prostředí restaurace a obluha sice fajn, ale jde vidět, že je to stejný majitel jako nově opravený hotel Zochova chata, kde to musí být ještě mastnější... Inu, bratislavské velehory, co bysme chtěli jiného...
Výlet to byl příjemný, nějakých 16km, ale jelikož jsme nebyli moc trénovaní, bohatě nám to stačilo. Jak jsme došli domů, zatopili jsme v kamnech a usli :)
Žádné komentáře:
Okomentovat