Víkend se nesl v pracovním duchu. Na chalupě bylo třeba vyklízet staré krámy, malovat apod...
Už z domu jsem si přivezla nachlazené průdušky, takže práce jsem moc neudělala...
K velkému baráku patří dvě ještě větší stodoly... věcí je tam spousta...
Malířské zátiší v mezičase čekání na zaschnutí penetráku... Pokoje byly původně malovány vápnem s příměsí modré barvy... A oškrabávat omítky se nám teda rozhodně nechce...
V neděli jsme kolem poledne vyrazili na krátkou vycházku do okolí - především za účelem nasbírání hub a pokochání se rozhledy. Narozdíl od včerejška, kdy bylo úplně jasno a bezvětří, dnes foukal čerstvý vítr a obloha byla plná vysokých mraků... K tomu sklon slunce... zkrátka ideální podmínky pro polarizák.
Scházíme k lesu... a bříza nesmí na vysočině chybět.
Ohlédnutí zpět, tentokrát i s nezbytnými jeřabinami..
Ve správném vysočinovském lese je to samý potůček a kapradí.
Rostou. I schované v mechu...
Nejedlých bylo taky dost...
Zakrslá růže...
Kamení všude.
Stoupáme na Kamenici (780 m.n.m.)
Výhled do kraje. Odtud už je Vysočina samý prudký kopec nahoru a dolu, ne pozvolna, jak ve Žďárských vrších...
U vrcholu se nachází pomník Broučků - v nedalekém Jimramově se narodil jejich autor, evangelický kněz Jan Karafiát.
Hříbků jsme měli dva malé košíky. Praváky, suchohřiby, babky a pár holubinek. Tak brzo zas...
Žádné komentáře:
Okomentovat