Ráno už jsme jen urovnali auto, pobalili všechny věci a vyjeli. Počasí se má dnes pokazit, takže jsme usoudili, že nebudeme zůstávat do soboty za každou cenu a vyrazíme už večer domů.
Opouštíme kemp. Pan domácí se pustil do otřepávání jabloně...
Cestou do Hallstattu bylo vidět, že vlhkosti je ve vzduchu dost. Vrcholky kopců, kolem kterých jsme už několikrát jeli, byly utopeny v mracích...
Vodopády Waldbachstrub
V Hallstattu jsme zahli do údolí Echerntal, vyjeli kousek nahoru k parkovišti a vyrazili směr vodopády. Po povodni se jim asi některé části trasy poškodily, značená cesta vedla na stavbu... Tudíž jsme museli jít trochu jinudy. Údolím vede naučný chodník, pokud chcete víc, dá se odtud dostat nahoru do hor pod Dachstein i k Solným dolům... My zvolili jen krátkou procházku k vodopádu. Mraky kolem nás vypadaly, jako by se každou chvíli měl spustit déšť...
Vyrážíme... ještě je teplo. Tůňka vyzývala ke koupání...
V údolí se nachází pár domků, sad a ovečky... a dělníci upravující tok malého potůčku. Tímto údolím na fotce teče řeka Waldbach... (i ztoho zalesněného sedla hned před námi...
Zacházka k jeskyňce, kde jsou stopy po kutání - snažili se tu najít rudu, neúspěšně... představovala jsem si nějakou větší díru... neměla ani metr na hloubku :)) Ale chodníček je k ní pěkný :)
Most je nový, ještě se po něm nesmělo, což skupinka turistů nejspíš nedbala... A od vody byl pěkný rachot......
Kousek nad řekou stoupala stezka stále nahoru, v jednom místě se odděluje stezka Gangsteig (píšou, že jen pro zkušené, ale co jsem vyzjistila jinde, jde o stezku po kraji skály se zábradlím a řetězem), která ústí na lesní cestu nad vodopádem a která dále pokračuje až k Solným dolům. My ovšem měli už jiný program a tak jsme došli jen k vodopádům. Vodopády řeky Waldbach tu v několika stupních překonávají výšku 90 metrů.
Konečně jsme tam. Od vody šla solidní zima a malé kapičky vody byly i tu...
Jak to tu musí vypadat, když hrne víc vody? Úplně nahoře pukliny je kamenný most po kterém vede lesní cesta...
Svačíme a je nám pěkná zima. Takhle vypadá řeka jako nevinný potok, ale zdání klame...
Názorná ukázka eroze
Cestou k autu na nás začaly padat první kapky.
Wolfgangsee
Cestou do Salzburgu jsme se ještě zastavili nakoupit v obchodě nějaké dobroty a krátkou svačinu jsme si dali na břehu jezera Wolfgangsee.
Vesnice St. Wolfgang na úbočí Wolfgangsee. Nahoře v mracích se schovává Schafberg (1782 m.n.m.), kam vás ze St. Wolfgangu doveze parní vláček.
Ohlédnutí zpět. Voda Wolfgangsee je daleko světlejší než jezera, u kterých jsme zatím byli. Místo petrolejové tyrkysová...
Schafberg v mracích
Salzburg
I následující kus cesty převážně pršelo. Krajina už se narovnávala a my sjížděli dolů. Mílovi (naše GPS) jsme zadali nějaké parkoviště tak kilometr od centra a nechali se vézt. Parkovali jsme hned naproti Schloss Mirabell, ceny parkovného byly jakési zmatené, ale vycházelo to na 6 euro za 4 hodiny. To bysme měli stihnout oběhnout.
O Salzburgu ani nemá cenu se rozepisovat, všude najdete spoustu informací. Město je krásnou ukázkou pompézní barokní architektury. Vládli zde několik staletí arcibiskupové, až od roku 1816 připadl Salzburg císařskému Rakousku. Narodil se tu Mozart, tudíž město těží z jeho jména (i když on sám ze Salzburgu raději utekl...) a suvenýr bez jeho jména či podobizny tu snad nenajdete, naprosto nezbytné jsou "Echte Salzburger Mozartkugeln" - za šest euro 300g krabička...
Další známou osobností, která nějaký čas v Salzburgu pobývala je známý "felčar" Paracelsus.
- o Salzburgu na wikipedii
- stránky v češtině
Samotné centrum je poměrně malé. Dá se proběhnout za chvíli, ale i když byl pátek odpoledne a každou chvíli mělo začít pršet, stejně jsme se v ulicích prodírali zástupy lidí. Pokud chcete navštívit i muzea a památky, návštěva spolkne víc času.
Zahrady Mirabell - Nahoře se tyčí Salzburgský hrad.
Schloss Mirabell - zámeček a přilehlé zahrady nechal postavit jeden z arcibiskupů své milence :) Ale mezi lidmi prý byl právě pro svou lidskost oblíbený...
Mosty se zámkama jsou nějaké oblíbené... Centrum Salzburgu před námi, řeka Salzach pod námi.
Proběhli jsme známou Getreidegasse pověstnou svými vývěsními štíty obchodů - jeden obchod vedle druhého, všude plno lidí... radši jsme směřovali nahoru na hrad.
Tunel pod skálou, na které stojí hrad
Prakticky celé centrum města je barokní. Tenhle dům byl alespoň roztomilý
Na hrad je to teda pořádně do kopce...
U vstupu do hradu Hohensalzburg nás čekalo překvapení v podobě vstupenky do areálu za 7,80 euro. No co už, když jsme tu... Na hrad vede i lanovka, ale řekli jsme si, že ušetříme - jak jsme nakonec zjistili, vstupenka s lanovkou stojí 11 euro, takže takový velký rozdíl to není.
Lístku jsme nakonec nelitovali, pouze času, který se nám krátil. Vstupenka nebyla jen do areálu, ale do všech expozic a zpřístupněných částí hradu. Klasická prohlídka tu byla jen jedna a to stejně s audioprůvodcem (i v češtině) na expozici o stavebním vývoji hradu, po ochozech a na vyhlídkovou věž. Další, už individuální prohlídka, zahrnovala prohlídku několika komnat, expozici o habsburském vojsku, apod. Zastavili jsme se, kde jsme chtěli, přečetli si co nás zajímalo... takhle by měli řešit návštěvy v zámcích i u nás.
Kopec je i na hradě... jak tudy jezdily koně?
Na nádvoří
Vyhlídek na město několik...
Mraky se jednu chvilku trochu roztrhly a byly trochu vidět i okolní kopce. Vpravo vyhlídková věž, dole bývalé sýpky.
Zesměšňovací maska
Zbytky románského paláce. Historie hradu sahá do 11. století.
Výhled z okna. Tam někde je kopec... a já zapomněla změnit vyvážení bílé...
Pak nám začalo pršet. A zrovna jsme stoupali na vyhlídkovou věž. Jelikož vstupenka platila do 19hod a ta se měla za pár minut přiblížit, skrčili jsme se pod deštník a vyrazili dolů poloprázdným městem. Do čtyř hodin to snad stihneme na parkoviště - odcházeli jsme skoro ve čtyři...). Nakonec jsme se zděšením zaplatili za parkovné 11,10 euro, tak nevím jak jsme to spočítali...
Celou cestu domů jsme jeli skrz bouřky a průtrže mračen, po většinu doby se stěračema naplno, potmě. Vysvobozením bylo několik tunelů při obchvatu Vídně... Při cestě na sever od Vídně k českým hranicích jsme v protisměru míjeli zástupy aut (především Poláci a Češi) - pátek večer, asi všichni jedou postát do kolon směr Chorvatsko či Itálie.
Dojeli jsme v jednu v noci, v bouřce a dešti vynosili nejdůležitější věci a zalehli. Dlouhý a náročný den.
Kam dál?
:: Předcházející den (Den pátý - Halsttättersee, Gosausee)
:: Rakousko 2013 (Itinerář)
Žádné komentáře:
Okomentovat