Opět jaro, sníh taje, tak kam jinam, než zkontrolovat vodopád v Hlboči. Navštívili jsme ho několikrát:
- poprvé při výpravě na Záruby v roce 2009
- tradice jarních výšlapů pokračovala i v roce 2010, kdy jsme prozkoumávali druhou stranu hřebene Zárub
- v květnu 2010 bylo stále vody dost a my navštívili zarostlou dolinu Hlboča.
- v dubnu 2011 jsme vyrazili na Veterlín, souběžný hřeben se Zárubami a vodopád jsme taktéž nemohli vynechat
- v roce 2012 bylo jaro suché, takže ani netekl
Cesta dolinou - pohled nahoru na zvedající se masiv Molpíru
Návštěvník doliny se nesmí leknout místního "mohutného" toku ve středu doliny. I když to tak nevypadá, vody bude u vodopádu dost. Místní kraj je krasový a potok si to krátí převážnou trasou pod zemí. V jednom místě - těsně před zatáčkou za kterou je vodopád, dokonce mizí z povrchu úplně.
Pravý - jižní svah bývá na jaře celý pokryt porosty dymnivky. Levý, severní svah ve stínu, je tvořen bukovým lesem a jeho nálada je úplně jiná, než na protějším dubo-habrovém porostu.
Je tam, teče..
Devítimetrový vodopád (počítá se nejspíše i s vrchní malou částí, která při pohledu ze spodu není vidět, samotná největší část bude trošku nižší). Snímek je mírně z podhledu, proto trochu zkresluje...
Tradičně jsem si zapomněla stativ, takže nádech a pevná ruka :)
V pozdním jaru, kdy jsou už stromy obsypané listím, si člověk připadá více jako v pralese, světla je málo a ve vlhku všude poletuje nenechavý hmyz. Teď brzy z jara je v celém údolí příjemné sluníčko a hmyz zatím žádný :)
Nahoře skalky vedoucí po úzkém skalnatém okraji doliny až na hradisko Molpír. Ideální na květen, kdy je plný květin - jak jinak :)
Nad vodopádem vede modrá značka dál skrz malou skalnatou soutěsku. Vlevo mimo snímek se nachází ve skále umělá jeskyňka - kaplička.
Cestou zpátky
Pohled do jižního svahu. Teď je tu sníh, ale za měsíc už nebude pro dymnivky kam šlápnout.
Tak pokud zásoby vody vydrží, vracíme se letos na jaře do doliny zas.
Žádné komentáře:
Okomentovat