Opět u babičky a opět byly koťata středem pozornosti...
Poté, co se z nějaké potulky nevrátil černý kocour, co věrně docházel a trávil skoro celý den u babičky na zahradě, začala se občas objevovat černá kočka s charakteristickým znamením – bez ocasu. Časem se nechala pohladit a teď je mazel největší. I když bez ocasu vypadá trochu zrůdně. Jednou si přivedla svou černou strakatou asi dceru, která se pohladit nenechá ani náhodou, ale jídlo by si dala...to jo...
No a časem obě holky začaly chodit s nějakýma moc velkýma břichama... že by je babička tak dobře krmila? Nakonec jsme je našli na půdě. Stará dvě – mourovaté a bílo-mourovaté-šedé, a druhá bílo-zrzavé a dvě černá. Babička, chudák, nemohla spát, jak jí nad hlavou dupaly po půdě. Ale netrvalo to dlouho a vyvedly je ven, konečně se oficiálně pochlubit, co se jim pěkného podařilo. Když na zahradu jednou vběhl sousedovic pes, zredukoval počet koťat z pěti na čtyři. Chytře vybral jedno černé, aby jsme měli každé kotě jiné... Sice jsme ho vyhnali, ale tajně doufali, že by nám mohl pomoci se zapeklitou otázkou: Kam s nimi?
Zatím je taťka využívá jako odhaněče ptáků a chrání tak svoje hrozny na víno před ozobáním.
Kočka kterou to všechno začalo.
Moc je nekrmíme ale oni jsou u nás stejně pořád a hladově koukají...
Vlevo: Kotě kterému říkáme "Kulič". Světlé oči na tmavé hlavě svítí všude.
Vpravo: Nejpřítulnější kotě. Buchta chutnala...
Nejstydlivější člen týmu.
Zvědavci, jako každá koťata.
Tohle je největší a nejoprsklejší. Rádo si hraje a rádo pózuje fotografům :)
Po stromech šplhají pořád...
U druhé babičky je zvěře taktéž. A kočky nechybí.
Největší člen gangu na dvorku je žárlivka Bobina. Využívá své velikosti k utlačování koček. Na hlazení je tu přece jen ona, ne? Žrádlo je taky všechno pro ni... Chudák jak zuří, když hodíme žrádlo kočkám za plot, kam se ona nedostane... Dosud systematicky pomáhala udržovat stav koček na únosných limitech – kočky vždycky měly břicho, ale žádná koťata nepřivedly.
Vlastně Bobina tu byla první. Ještě jako štěně jsme jí dovezly kamaráda – kotě. Nejdřív se Bobina schovávala pod gauč, ale nakonec si na sebe zvykly a spavaly spolu v chlívě v jednom koši. Pak jsme odchovaly jedny koťata. Jedno našlo zájemce, zrzavého kocourka a strakatou kočku si babička nechala. Kocour se časem zatoulal a zmizel a strakatá kočka zůstala.
A u sousedů se objevil nový kocour. Černobílý, dobře stavěný, okatý hezoun a dlouho jsme nečekali na další várku, kterou se nám podařilo odchytit. Jedno kotě teda Bobina, v rámci zachování limitů, zneškodnila (budiž mu země lehká), ale ostatní – černobílé a černé kotě se podařilo odchovat. Jsou teda už trochu odrostlá a divoká, ale roztomilá stejně...
Jelikož už zapadlo slunko a na dvorku bylo míň světla a já zapomněla změnit vyvážení bílé, jsou všechny fotky trochu do modra, ale alespoň vyjadřují atmosféru večera...
Pokud jde o jídlo, je Bobina ochotna udělat cokoliv.
Matka rodu, už má deset let a chybí jí nějaké ty zoubky. Ovšem poslední slovo má ona, je neskutečně mazaná a výchovné, často preventivní, a dobře mířené pohlavky uštědřuje nejen své dceři a jejím dětem, ale i Bobině. I když už ji přerostla i koťata.
Dcera – matka dvou živých koťat
Koťata:
Celej taťka – kocour Mikeš
Další "Kulič"
Žádné komentáře:
Okomentovat