Poslední dobou bylo spoustu jiných starostí, než vyrazit někam na delší výlet. Ve škole pilno, doma jsme se připravovali na stěhování z jednoho bytu do druhého, takže krásný podzim musel stranou. Ale jeden den jsme si vyčlenili na odskočení z víru balení a přenášení krabic...
...a zamířili jsme na jih do Podyjí. Původně jsme chtěli na víc dní, ale jelikož nemáme moc teplé spacáky, chtěli jsme zkusit nějaké penzion. Jenže pod 300 se nedá v okolí nic sehnat a jak jsme si spočítali, otočka na noc do Brna (Znojmo-Brno 70km) nás vyjde levněji. Takže z toho nakonec zůstal jen výlet na jeden den.
Českou část Podyjí už mám docela prolezlou, takže volba byla jasná. Zkusíme to od našich sousedů Rakušáků. Rozhodli jsme se, že trasu začneme v Hardeggu, nejmenším městě Rakouska na česko-rakouském pomezí. Hardegg jsem několikrát viděla z Hardeggské vyhlídky od Čížova z české strany, ale nikdy jsem na opačnou stranu řeky nevstoupila.
Rakušáci mají v okolí Hardeggu několik turistických okruhů.
Zaparkovali jsme kousek od hradu. Nikde nikdo. Líné páteční dopoledne...
Hrad v Hardeggu z opačné strany, než ho vidí turisté z české strany.
Před vchodem na nádvoří.
Vlevo dole je údolí řeky Fugnitz, která se v Hardeggu vlévá do Dyje.
Sešli jsme dolů k vodě a vyrazili po červené chodníčkem podél řeky. Odbočili jsme i na ostroh Einsidler – Poustevník, kde se nachází stará poustevna ve skále... komu se tam s tím chtělo dělat... Místo je opředeno pouze pověstmi, takže se lze jen dohadovat, o co tu skutečně šlo.
Vyhlídka ze stezky po ostrohu k Poustevníkovi.
Dyje u Poustevny
Poustevna se nachází v 12 metrů vysoké kamenné stěně u břehu Dyje.
Skála "Kozí stezka" na české straně
Zatímco jižní svahy byly převážně na české straně, rakouská strana byla po většinu času utopena ve stínu. Aspoň na nás nepražilo.
Dlouho nepršelo, takže vody bylo poměrně málo...
Blížíme se k Umlaufu – poloostrovu, který vměstnává rakouské území do českého jako puzzle. Český "Ostroh" to dělá vedle přesně naopak. Nejnižší místo na obzoru nad řekou je právě nejužší místo – začátek poloostrova Umlauf. Asi 100 metrů od břehu řeky teče v tom místě na druhé straně řeka znovu – akorát v protisměru.
Vraní skála cestou po Umlaufu. Je tu krásná louka, kde by se dalo posedět, nebýt těch uřvaných rakouských puberťáků, co tu byli na výletě s učiteli...
Sice podzim, ale barvy skoro jak na jaře. Zelená už se postupně měnila na žlutou.
Jižní svah v údolí, ale na rakouské straně. Vracíme se (ovšem stále po toku řeky) k nejužšímu místu z druhé strany. Louka byla kouzelná. Jako v létě. A za námi, z českého ostrohu se tyčil Nový Hrádek.
Na louce jsme potkali jednoho pána, který chodil bosý jen v kraťasech tam a zpátky po louce. Prý je tu tak krásně, že si to musel dát několikrát. Nedivím se.
Louky na Umlaufu...
Vyšplhali jsme nahoru na úžinu Umlaufu a naskytlo se nám fascinující panorama. Z Nového Hrádku je tedy vidět větší rozsah, ale i tohle bylo impozantní.
Za zády nám teče Dyje zprava doleva, obtéká poloostrov Umlauf (vlevo) a vrací se podél louky a pod Novým Hrádkem, obtéká český Ostroh (uprostřed). Před námi zahýbá a teče zase původním směrem. Pro lepší představu doporučuji mapu.
Kousek dál po proudu je pohled na Nový Hrádek opět, ale z druhé strany...
Nový Hrádek
Kousek za touto vyhlídkou se odpojujeme od Dyje a stoupáme nahoru údolím říčky Kajabach nahoru k zřícenině hradu Kaja.
Malebné údolí
Jen skalky, potůček a žlutozelené listí...
Trochu té pomalé vody :)
Zřícenina Kaja, stejně jako Hardegg byly zavřené. No nevadí. Nejsme tu naposled.
Do Hardeggu jsme se vrátili přes Merkersdorf vrchem, podél silnice po cyklostezce, chvilku poseděli na jednom ze dvou božích muk a vydali se na další vyhlídku na Hardegg.
Hrad Hardegg v zapadajícím slunci
Z této vyhlídky si každý udělá představu o celém údolí a výhled je daleko plastičtější, než z Hardeggské vyhlídky na české straně, kde se na Hardegg dá dívat jen přes řeku.
Žádný hrozný terén to nebyl, stoupání bylo minimum a údolím Kajabach se stoupalo lehce, takže mi vůbec nepřišlo, že máme v nohách 18 kilometrů.
Nejvyšším bodem byly první boží muka nad Merkersdorfem.
A nechyběla malá zastávka ve Znojmě. Marek tu ještě nebyl, tak jsem ho protáhla po těch nejzajímavějších pamětihodnostech.
Začali jsme na hradě rotundou sv. Kateřiny
Z hradu je krásný výhled na město a kaňon Dyje. V pozadí železniční viadukt i klášter Louka, vpravo Kraví hora....
Kostel sv. Mikuláše a svatováclavská kaple v zapadajícím slunci.
Pak jsme zapadli do legendární hospůdky Na Věčnosti, já si dala oblíbené Tvarůžkové halušky a Markovi jsem doporučila ochutnat místní vynikající a vyhlášené nakládané sýry. Mňam.
Za tmy jsme proběhli zbytek a frčeli domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat