Kvůli nejistému počasí jsme zvolili kratší výlety do mnou zatím neprozkoumaných severních částí Malých Karpat.
Vyrazili jsme tradičně kolem poledne, jelikož peklo slunko, natřeli
jsme se třicítkou a vyrazili do Brezové pod Bradlom a odtud vzali kopec
stečí.
Brezová pod Bradlom – lehce panelákové a průmyslové město v poměrně
zapomenutém kraji plným roztroušených samot, lesíků, remízků, polí, sadů
a pastvin – leží asi 270 m.n.m. Nad ní se vypíná kopec Bradlo (543
m.n.m.), kde se nachází mohyla Milana Rastislava Štefánika. Narodil se v
nedalekých Košariskách a na Bradle byl pohřben. Několik let poté byla
na kopci postavena mohutná mohyla z bílého travertinu dle návrhu
architekta Dušana Jurkoviče.
Peklo pěkně a kupícíse Cumulonimby nevěstily nic dobrého.
Když jsme si chvilku užívali stínu vrhaném vrcholovou částí mohyly,
najednou šílený bzukot a kousek od nás roj včel, než jsme stačili
vyhodnotit situaci, byly ty tam...
Celá mohyla mi připomínala trochu egyptské pyramidy...
Poté jsme po zelené značce pokračovali po hřebenu dál, našli si
traverzovou cestu a po ní jsme se vraceli zpátky do Brezové. Už se
zatáhlo, občas zahřměo a spadla zbloudilá kapka, ale mraky se ještě
zdály daleko. Cesta nám začala trochu stoupat do kopce, tak jsme využili
jedné z mnoha kolmo dolů vedoucích pěšinek a vydali se po ní. Zdála se
vyšlapaná, ale místy se trochu ztrácela v podrostu, křižovaná spousty
menších stezek. Tahle se nám zdála na zvířecí poměrně široká. A nakonec
jsme skutečně vyšli na cestě, po které nikdo ale hodnou dobu nešel.
Po cestě jsme narazili na vstavač nachový (Orchis purpurea).
Cesta nás zavedla do starého zarostlého jabloňového sadu. Jak jsme po
cestě klesali dolů, jabloně vystřídaly švestky. Jen škoda, že jsme se
na tomto místě nemohli více zdržet, jelikož mraky se podezřele
blížily...
Seběhli jsme dolů k silnici přímo k místní skládce odpadu a pak
prašnou cestou za občasného doprovodu několika kapek to vzali pomalým
poklusem k autu, jelikož se začínal docela zvedat vítr. Nakonec bouřka
asi ani do Brezové nedošla.
Tento okruh, i když se to nezdá, měřil 7,5 km.
My dojeli do Košarisk, tam si, zatímco venku lilo, ve stylové a
výborně vařící Vidiecké restauraci pochutnali na strapačkách a vyrazili
na další část výletu – Čachtický hrad.
Z Košarisk jsme to vzali po silničkách skrz různé osady – Beňovci,
Bendovci, Pagáčovci, Podkylava, Krajné, Hrachoviště a zaparkovali ve
Višňovém, přímo pod Čachtickým hradem.
A čekal nás další kopec. 1,5 km na hrad a převýšení 150 m. Ale zespodu to vypadalo impozantně.
Čachtický hrad byl postaven ve 13. století a zničený roku 1708. Více informací zde.
Tak tohle nás čeká
Po hřebeni, který vedl ke zřícenině už se šlo pohodově... všude spousta kytek, inu, květen...
Vlevo: Hvozdík Lumnitzerův (Klinček Lumnitzerov) – Dianthus Lumnitzeri
Vpravo: Zvonek alpský – Campanula alpina
Pohled do údolí Váhu. Dole leží Čachtice a na obzoru se vypíná Považský Inovec.
Pohled na druhou stranu – dole Višňové, za ní Myjavská pahorkatina a na konci ostrohu kýžená zřícenina hradu...
Osamělou siluetou na hradě je nejspíš samotný baron Gorc z Gorců a nás někde následuje hrabě Felix Teleke z Tölökö... (silueta
hradu byla využita v legendárním filmu Tajemství hradu v Karpatech...)
Jinak kopec, vypínající se v dálce za hradem patří nejvyššímu vrcholu
Bílých Karpat – kopci Veľká Javorina (970 m.n.m.) na česko-slovenské
hranici.
2. nádvoří hradu s tyčícím se torzem hradní kaple
Na horním nádvoří – pohled na zbytky věže...
Paparazzi na hradbách...
Vlevo: pohled zpět na 1. nádvoří, bránu hradu a vrcholový hřeben – pod kopcem v dáli jsou Čachtice
Vpravo: Čistec přímý (Čistec rovný) – Stachys recta
Horní nádvoří hradu. Dole Višňové.
Šalvěj luční – Salvia pratensis
Dole pod kopcem jsme šli kolem punkových slepic...
Na hradě bylo krásně, díra pod námi, rozhled všude kolem... úplně se
mi zastesklo po větších kopcích, takže doufám, že se do nich brzo
dostanu...
Žádné komentáře:
Okomentovat