Sraz byl 8:30 u kostela v Časté, teplota kolem -15 °C a vlhkost velmi vysoká. Ale bylo vidět, že sluníčko vykoukne brzy. Ovšem museli jsme se mu přiblížit. Zatímco dole v údolích byla inverze, zima a vlhko, nahoře krásně svítilo. A my jsme se do hor chystali – na tradiční každoroční výstup na Keltek. Já byla zatím jen jednou – před 2 lety: Keltek 29.12.2008.
A letos mi teda bylo o poznání tepleji.
Sněhu nebylo moc – jen takový sypký, max. 5centimetrový poprašek, pod kterým občas byla větší či menší vrstva zmrzlého sněhu, který zbyl po oblevě.
Trasa má celkem 13 km – (6,5 tam, 6,5 zpátky po stejné trase), nejdříve se pořád pozvolna stoupá, potom je asi 2kilometrová rovinka a pak nastává zabijácký kopec se třemi příkrými úseky. Na vrchol Kelteku nevede žádná oficiální cesta, proto se vrchol bere stečí nejkratší cestou podél plotu zvernice, aby se dalo v prudkém svahu alespoň něčeho přidržet.
Pod poslední stoupák jsme šli v mírném oparu, ale s rostoucí nadmořskou výškou jsme se postupně dostávali nad inverzi.
Mrzne, ale sluníčko svítí a sníh taje
Houby i v takovém mrazu
A do takového svahu jsme stoupali..
vlevo: Nový bukový porost za plotem zvernice
vpravo: Ještě staré majestátné buky...
Mrzlo krásně...
Před posledním stoupákem krátké vydechnutí...
Výhled z vrcholové skalky nad inverzi... škoda, že rozhled je průsekem omezen jen na tuto stranu, kde zrovna nejsou žádné kopce. Jedinný, co tímto směrem trochu kouká z mraků je Vápenné, které není zas až tak vysoko, aby bylo opravdu nad inverzí. Za tímto hřebenem se nachází Červený Kameň a pak už kopce ustupují dlouhé rovině táhnoucí se až k Váhu a Dunaji...
Rozhledna na Veľké Homoli už je o něco výš a ukázala se nám z jednoho bočního výhledu.
Cestu zpět jsme pojali formou zatáčkového běhu volným sněhem mezi stromky – ekvivalent freeridu. Ale alespoň jsme měli kopec rychle za sebou.
V jednom úseku cesty je malá oblast s jehličnatým lesem, jinak samý buk a jiné listnáče... Zde výsledek tvrdé (doslova) ptačí práce..
Jak jsme postupně klesali, halili jsme se víc a víc do příkrovu mlhy...
Čím níž jsme scházeli, tím víc nás mráz štípal do tváří a studil v nose. Vlasy, které čouhaly ven zpod čepice byly bílé – namrzlé...
Žádné komentáře:
Okomentovat