Sníh + den volna = běžky
Jak prosté.
Vyběhli jsme ve dvanáct a za dvě a půl hodiny jsme byli zpátky. Jen taková zdravotní projížďka. Pouhých 7,5 km.
Autem jsme dojeli na Zochovu chatu za hřbitov, nasadili lyže a hned vběhli do protáhlé stopy po lesní cestě, která nás stoupáním dovedla až na Čermák.
vlevo: Stopa je protažená oběma směry, není ani široká ani úzká...
vpravo: Na Čermáku
Občas se i mraky protrhly a na nás vykoukl kus modré oblohy a chvílemi i svítilo sluníčko.
Po krátkém občerstvení čajem jsme znovu vyrazili na cestu
Autoři stopy i vychovávají, což je neustále potřeba – na cedulkách byly u stop na běžky přeškrtlé stopy bot a chodcům byl vymezen značkou prostřední pruh mezi oběma stopami. Tak to má být.
Z Čermáčky jsme si to valili příjemným traverzem.
Vlevo: Pohled do svahu nad námi
Vpravo: Idylka...
Na této straně hřebenu svítilo slunce, když jsme se přehoupli na druhou stranu, kde bývá impozantní výhled na celé Malé Karpaty, viděli jsme jen šedomodro. Tak příště :
Cesta ze sedla na Hubalovú se nesla v duchu neustálého odrážení hůlek a kochání se příjemným pozvolným sjezdem. Z Hubalové jsme se vraceli k autu po modré. Kdybych nebyla hladová a Marek nachcípaný, asi si dáme kolečko ještě jednou. Ale jako start do nové zimní sezóny to bylo příjemné. Ještě teď mám natažená třísla... au :)
Žádné komentáře:
Okomentovat