A v neděli nám trvalo než jsme se vyhrabali z postele a než jsme se nabalili a naobědvali bylo pět hodin.
Mimochodem –
v pátek jsme se při cestě do Harmónie zastavili ve Velkých Levárech a
nakoupili spoustu chřestu. Mňam. Ve Velkých Levárech (u Malacek) se
chřest pěstuje ve velkém a vyváží se i do zahraničí. A na návsi u
kostela ve stánku mají každý den otevřeno (až do 18hod) a za 2,62 euro
si můžete koupit kilo chřestu (I. jakost – tenké dlouhé kusy, II.
jakost – tlustší kusy, a potom jen špičky, někdy mívají i zelený).
My
samozřejmě věděli, že se tam pěstuje a prý v nějaké budce se i prodává. A
tak jsme viděli šipku k firmě Asparagus a tak jsme se po ní vydali.
Kamsi do chřestových polí a sadů až jsme opravdu přijeli do areálu
firmy, kde postávalo spoustu slovensky ani česky nehovořících snědších
občanů (odhadujeme to na Rumuny). Nějakého normálně vyhlížejícího
chlápka s autem jsme se zeptali a ten nás odkázal na stánek. Původně
jsme mysleli, že to bude taková malinká budka přímo u polí, ale nikdo
tam nebyl, tak jsme vyjeli směrem do dědiny a tam jsme narazili na
velkou ceduli ŠPARGĽA (po slovensky chřest) a na návsi nakonec nakoupili
balené čerstvé chřesty...
O firmě Asparagus (prodejní doba, něco o chřestu + recepty).
V
pátek jsme si je připravili dušené s bramborami ve slupce a přelili
jsme je omáčkou ze smetany, mouky, taveného sýra a česneku. Výborné.
A
v neděli jsme poobědvali špargľu opět dušenou, ale tentokrát s chlebem,
osmaženou oravskou slaninou a tučným plesnivým sýrem. Takové krapet
kaloričtější, ale dobré.
A v podvečer vyrazili zpátky do Brna s
tím, že jsme se zastavili ve Smolenicích na krátkou procházku údolím
Hlboče a hřebenem Molpíru zpět.
Do údolí dopadaly podvečerní
paprsky světla a vytvářely působivou atmosféru a hru světel a stínu,
která se těžko zachycuje na fotkách.
V lese byl krásně vlhký vzduch a samozřejmě spousta komárů.
A celé údolí mělo hlavně úplně jinou atmosféru, než v prosluněném dubnu, kdy ještě nebyly listy na stromech.
U
vodopádu byla solidní tma a všudypřítomná zeleň a vlhko spolu s malým
množstvím světla spolehlivě navozovali pralesní atmosféru.
Nahoře nad vodopádem byly opět popadané stromy, takže jsme roklinku museli projít trošku oklikou.
A jakmile jsme se vyškrábali nahoru na skalky, úplná proměna. Vysušené vápencové skály byly plné kytek. Nádhera.
Dolina Hlboče směrem k Molpíru... a moje hlava :)
Ať žije růžová! Vlevo hvozdík kartouzek (klinček kartuziánsky, Dianthus carthusianorum) – nejspíš, vpravo mateřídouška vejčitá (materina dúška vajcovitá, Thymus pulegioides), jejíž vůně nás provázela po celém hřebeni.
Žlutou barvu zastupovaly porosty kosatců, které začínaly vykvétat.
Kosatec různobarvý (kosatec dvojfarebný, Iris variegata)
Kvetlo tam v podstatě všechno....
vlevo: zatím neidentifikováno
vpravo: některý z početné skupiny velmi podobných rozrazilů :)
A nechyběly ani výhledy na dolinu Hlboče (ústí vlevo, konec s vodopádem vpravo)
Květnová
svěží dolina Hlboče je taky vynikající, až na tu tmu u vodopádu. Možná
by stačilo vychytat jen trochu lepší dopolední slunce.
Hřeben Zárub vzadu...
A na podzim bychom tam taky rádi, protože na hřebeni Molpíru je to samý dřín. Mňam.
Zdejší okolí jsem navštívila zatím jen 3krát.
- v únoru 2009 ... jsem poprvé zmapovala Hlboči z hřebene Molpíru
- v dubnu 2009 ... první bližší setkání s dolinou Hlboče
- v dubnu 2010 ... o pár kvítků a lísků na stromě později a i s větším množstvím vody než v roce 2009
Žádné komentáře:
Okomentovat