Nevyužít
prodlouženého víkendu by byla velká škoda a tak jsme už od Pálavy
spřádali plány, kam vyrazit. Jaro je prostě nádherný a když slibovali
super počasí... zkrátka jsme někam museli. Druhou alternativou byl srub,
ale jelikož nás nakonec jelo docela málo, tak by to na srubu nemělo moc
význam. Slibněji vypadal Markův nápad poznávání okolí jeho bydliště.
Ve středu večer jsme oslavovali moje narozeniny a vařili slavný
pampeliškový med a ve čtvrtek ráno hurá na Slovensko. Desátá hodina
ranní byla docela vražedná, ale zvládli jsme to. Cesta docela odsýpala –
taky se jelo po dálnici. Až jsme se začali blížit ke kopcům, Marek nám
ukázal kopec na který půjdeme a my strnuli. Ne nadarmo se jmenuje
Vysoká. Ale naštěstí tak blbě vypadá jenom ze strany od Moravy.
Přístupová trasa je prý v pohodě. Přejeli jsme hřeben pohoří, udělali
rychlonákup v Bille v Modré a dojeli k Markovi domů do Harmónie.
Namazali jsme si sváču a vyrazili na Vel´kou Homolu (709 m.n.m.), kde
nás čekala první rohledna. Napřed jsme šli žlebem podél potoka, jekož
přítoky jsme párkrát museli překonat. A že tam bylo bahno... já vtipně v
sandálech, ale když někde tekla voda, tak jsem to prošla a nohy umyla.
Vždyť co...
První vyhlídka nás čekala Pod Zámčiskom, kde kdysi bývalo hradisko. A
já začala fotit, protože to fakt nešlo ten nádhernej les nechat jenom
ve vzpomínkách...
Ten les byl vážně uchvatnej. Vysoký světlý bučiny... A ta zelená hlavně. Pastva pro oči zkrátka.
Když jsme začali stoupat do brutálního kopce, bylo jasné, že se blížíme k rozhledně. Závěrečné stoupání vážně stálo za to...
Vlevo je rozhledna. Dřevěná, 20m vysoká a nahoře se fakt slušně
kývala. Ale zvládla jsem to i se svou závratí.
Vpravo na fotce je
přístupová cesta. Nevypadá, že by byla do kopce, že? Ale fakt byla...
Tady je pohled z rohledny. Bylo vidět teda krásně dokola, ale já sem
dám alespoň kousek. Na zábradlí byly ukazatele, kterým směrem co je a
jak je to daleko. A byla vidět i Pálava. Takový mírný dvojkopec vlevo co
je tu vidět je právě ta Vysoká. Odtud vypadala docela normálně.
Zpátky jsme to brali v podstatě po stejné cestě až na konci jsme šli
po cestičce ve svahu, která sloužila dřív jako výletní trasa pro
ubytované v Harmónii, což je takové rekreační středisko z první
republiky, plné starých vilek.
V pět hodin jsme ale už museli být na nedalekém hradě Červený kameň,
kde jsme se chystali na divadlo "Druhá smrt Jany z Arku". Unaveni
předešlým večerem, cestou a výletem jsme místy měli co dělat, abysme
nezařízli. Divadlo sice bylo zajímavé a odehrávalo se v hradních
pivnicách (pro neznalé slovenštiny – zkrátka sklepení), kde bylo poměrně
zima. My jsme si ovšem sedli k plynovým hořákům, které to tam měly za
úkol trochu vyhřát. A to teplo s únavou byla vážně smrtelná kombinace.
Po divadle nám udělal Marek krátkou rychlou prohlídku sklepení, kde na
civilce provázel a vytvořil i maketu kanonu, se kterou se nám samozřejmě
musel pochlubit :)
V zahradě jsme potom obdivovali pávy. Měli tam i albína a to byl, panečku, exhibicionista... :)
Večer jsme si sedli na čokoládu do Časté a pak vyrazili domů, kde
jsme koukali na adrenalinový film o výpravě na Stolovou horu v Amazonii.
Mě stačilo teda dneska pokořit tu rozhlednu... :)
V pátek měla večer přijet Martina do Blavy vlakem a my jsme měli celý
den na další výlet. Než jsme se vykopali tak bylo poledne. My s Markem
jsme teda byli vzhůru dřív, ale Luboš si dával na čas :).
Autem jsme dojeli kousek za Zochovu chatu a vydali se po silničce
směr Vysoká. Šlo se kolem Zvernice (oploceného území, kam smí jenom
lesní zvěř a kde nevedou žádné značky) a potom jsme začali stoupat
nahoru na Vysokou ve svahu úzkým chodníčkem...
No a můj oblíbený pohled do korun stromů. Chodila jsem tak podstatnou
část cesty, podpírala si rukou hlavu a čučela nahoru... protože to
prostě byla nádhera...
Na jednom místě bylo v lese vysazených i pár kaštanů. Prý právě kvůli zvířátkům.
Kousek pod hřebenem se nám začali otevírat první výhledy a objevovat
se úžasné stromy. No, dobře, těch úžasných stromů bylo všude spousta...
ale jako... vůbec nemám ráda stromy ;)
Na hřebeni jsme se trochu napásli divokého česneku, kterej už pomalu
začal kvíst. Javory, který nahoře rostly nebyly ještě úplně olistěný,
takže to tam působilo mírně hole, ale... zase ta atmosféra... chjo... :)
Jak jim, klukům, chutná, že? Oba stejnej postoj... :)
Tenhle strom byl bezvadnej. Na malé vyvýšenince, uprostřed česneku,
vykotlanej, ale pořád živej... Vpravo je květ česneku medvědího.
No a nahoře na vysoké výhledy na vojenské letiště, lesy, kamenolom (z
kterého byl teda docela randál) a starý nefungující vysílač... Vysoká
(754 m.n.m.)
Támhle na té rohledně jsme včera byli, heč...
A taky jsme se tam vyvalili v trávě a kochali se přímo ze země...
Večer jsme doma akorát pojedli a vyrazili do Bratislavy pro Martinu.
Ani jsme se dlouho nenaháněli :) A s Martinou jsme potom frčeli na
"pramen". Má prý 47°C u místa vývěru a hlavně – je to zatím ještě stále
zadarmo. Uprostřed pole betonovej bazének. A kdo přijde, ten se tam
naloží... No nádhera. Já si teda bohužel namočila jenom nohy, ale po
těch dvou výletech to i tak byl úplnej balzám. Do toho ještě hvězdičky,
měsíček a občasné letadlo z nedalekého letiště...
Doma jsme ještě chvilku vydrželi u kytary... a byli jsme skvěle uvolnění... pramen vážně bodnul.
V sobotu jsme vyrazili přes kopec Kukla s rohlednou na Červený Kameň.
Po cestě jsme potkali malého hada (užovku obojkovou) – byl pěkně rychlej, ale podařilo se mi ho lapit alespoň na fotku :)
Na rozhlednu na vrcholu Kukla jsem už ale fakt neměla... ty žebříky nevypadaly až moc stabilně. Ale Marťa se do toho pustila s vervou a Luboš mi udělal z vrchu alespoň fotky – to je Červený Kameň a vpravo nahoře v té stejné fotce v dáli jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice.
U paseky, kde byl krásný výhled na hrad nám Marek pověděl něco málo o
jeho historii jako takovou ochutnávku. Potom jsme slezli z kopca,
abysme zase vylezli nahoru až k hradu. Na obědové přestávce jsme se
vyvalili na vyhlídce a aktivní Luboš s Marťou boulderovali na malé
skalce. No pohodička.
Na hradě nás provázel mladý pán, který to vykládal klasickým monotónním hlasem, ale ono je to asi těžký říkat to samý pořád dokola a zajímavě...
Po prohlídce jsme zašli na večeřu a já si dala oblíbené halušky – nemůžu přece porušit tradici a na Slovensku si je nedat!
Večer jsme šli spat až ve dvě nebo kdy... byla na nás už i sousedka, co bydlí o patro níž :) a to jsme byli jenom 4 :) Ale zase jsme si skvěle zahráli a zazpívali. Od Beatlesáků až po lidovky... no zkrátka super večer.
V neděli dopoledne odfrčela Marťa domů, protože musela být v pět v Olmiku na zkoušce se sborem a tak já jsem aspoň měla celé volné odpoledne na učení na pondělní zkoušku. A zvládla jsem ju za C, což je naprostá haluz. Prostě to vyšlo no.
Tak ještě víc takových krásných zelených prodloužených víkendů...
Žádné komentáře:
Okomentovat