Tak jsme se na netu dočetli, že
na Novém hradě u Adamova se pořádá Velikonoční jarmark. Nadšeni, že si
prohlídneme spoustu různých řemesel, pokocháme se hradem a do toho nám
bude svítit sluníčko, který nádherně zářilo už od rána.
Jistě tušíte, jak to dopadlo... ale k tomu se ještě dostanu.
Nejprve
jsme se rozhodli, že zavítáme do nově otevřené jeskyně Moravského
krasu, do Výpustku. Není to tak úplně klasická jeskyně, protože ji
značně poznamenalo využívání člověkem především v minulém století (těžba
fosfátů, továrna, atomový kryt...) Něco málo můžete vidět na
následujících stránkách www.moravskykras.net. Jsou tam i nějaké
fotky. Jeskyní nás provázel velice zajímavý průvodce. Chlápek kolem
padesátky, fousa až na prsa, dlouhý vlasy v culíku, starý brejle,
vysokej, velikej... no takovej Krakonoš trošku. Hlavně jeho úžasný
výklad plný významných pomlk s pečlivě vyslovenými citoslovci jako:
"Hmmm...", "No." atd. Zkrátka zábava. Některý výroky byly vážně stylový.
Jakože když vykládal, že se v místní malé propasti zabil nějaký
člověk – byla tam nalezena kostra asi 100 let stará..., tak milý
průvodce na to, že jako "ale to jsou ztráty, s kterýma se počítá...". V
některých chvílích jsme se vážně bavili, ale asi jenom my, ostatní lidi
nic... samý rodinky s dětma, který tam pobíhali a pokřikovali, že už
chcou domů, že je to tam nebaví.
Z Výpustku jsme valili do
Adamova, kde nás už čekala Hanka s Kájou. Tak jsme zaparkovali a vydali
se po zelené značce na hrad. Cesta nejdřív vede po silničce podél
Adamovských fabrik, takže cesta byla zpočátku taková zábavná. Hlavně
když jsme zjistili, že jsme mohli zaparkovat asi o kilometr dál... no
ale alespoň sme se prošli, ne?
U budovy, kde nejspíš bydlí správce
Novýho hradu (říkejme mu pan Turban) jsme se zastavili, jelikož tam
mají oslíky, kteří jsou zkrátka přátelští. Nastaví hlavu, nechají se
drbat mezi ušima a přiblble se usmívají... asi očekávali, že něco
dostanou.
Na
Novém hradě jsem totiž kdysi byla. Pan Turban jest majitel hradu (teda
správce, Majitelem je místní článek ČSOP), který nosí na hlavě turban.
Asi s ním i spí. Když sem se s ním potkala poprvé, jeho turban byl
bílý – nebo mírně našedlý. Teď měl černý – že by byl už tak špinavej,
nebo si je i mění... nevím. Taky jsem ho nikdy neviděla se usmívat a ten
jeho obličej je vážně... no máte pocit, že jste ho naštvali jenom tím,
že jste a podívali jste se na něho. Ale někteří lidé zkrátka nemají
právo na normální výraz. Jeho hrad je takový sympatický maličký, a
hlavně – snaží se ho dát dohromady. Nevím, kde všude berou peníze, ale
asi musí být hlavně dost nadšení. Možná se víc dočtete na www.novyhrad.com. Každopádně jim fandím...
Už
cestou nahoru se začaly stahovat divný mraky, ale cestou do kopca nám
to vůbec nepřišlo, protože jsme byli zahřáti výstupem. Nahoře před
hradem jsme nabývali ztracených sil a libovali si, kterak se potěšíme na
hradě. Stánek před vchodem už byl jakýsi divný. Aby nás pustili rytíři u
brány dovnitř, museli jsme si zakoupit vstupenku za 50Kč !!! Ani na
stánku, kde to prodávali ani na stránkách hradu, nikde, nikde nebylo
napsáno (ani na vstupence) kolik to koštuje... asi chtějí obelhávat
daňový úřad – živnosťák snad na to mají.
Brácha
s Verčou to vzdali rovnou, protože se Verča chtěla ještě učit, tak že
půjdou zpátky dolů do Adamova a počkají nás v hospodě. My 4 jsme teda
vyplázli prachy a vstoupili do hradu.
To co jsme viděli nám
vyrazilo dech. Těch stánků... jeden vedle druhýho... Slovy: JEDEN, pokud
nepočítám ten s klobásama. Dřevěný sponky do vlasů a dřevěný vyřezávaný
formičky na cukroví. Jako bylo to pěkný... ale myslela jsem, že tu toho
bude víc. Na nádvoří se mečovali ještě nějací rytíři, kolem na ně
koukali lidi.
Tak jsme to zakotvili v šenku. Když byli všichni
venku, tak jsme si měli aspoň kde sednout. Za chvilku totiž skončili
rytíři a začalo sněžit a potom pršet, takže jsme byli rádi, že sedíme
vevnitř. Po dešti ale stále při hnusně šedé obloze jsme vystoupali
nahoru na věž, rozhlédli se po kraji, zablbli si v mučírně v podzemí a
opustili hrad. Jo jo, byla to rychlovka.
Po cestě dolů mrholilo. I oslíci se schovali.
Možná tam víc stánků bylo dřív, byli jsme tam, pravda, ve tři v nedělu, a jarmark měl trvat do pěti.
No,
byli jsme z toho takoví krapet rozčarovaní. Ale zase jsme si
popovídali, podívali se ven, do lesa,... berme to z té lepší stránky. A
asi bude zase hodně dlouho trvat, než se na Novej hrad půjdu zase
podívat. A hlavně doufám, že se tam už něco z oprav pohne. Za těch 7 let
co jsem tam nebyla, mi přišlo, že se toho moc nezměnilo. Alespoň
zvenku.
Takhle by měl hrad vypadat až budou všechny opravy dokončeny. To je část, kde jsou zatím jen hradby a bordel.
Z věže se na všechno tak krásně dívalo... rozhled tam byl krásnej.
Jaro se už pomalo ozývalo.
Nejlepší
byl v šenku jeden obrázek. Bílý zdi byly pomalovány postavami ve
středověkém oblečení, fakt pěkný, stylový. Až na jednoho, který má, jak
sami můžete vidět, krapítek překvapený výraz, co že se mu to stalo...
No a konec zvonec.
Žádné komentáře:
Okomentovat