Velikonoční Vysočina – Prosíčka, Skály

 za clonou ze saharského písku

Velikonoce na Vysočině už je skoro tradice. Tentokrát jsme vzali Martinu a na čtvrtek večer a pátek se zastavili i Jarka s Ivanem z dalekého Českého Krumlova.

Pan soused nám zatopil, takže v chalupě bylo příjemně. Navíc, letošní teplý konec zimy nedovolil žádným mrazům, které tu obvykle ještě v únoru a březnu panují, ochladit naši chalupu ještě víc.

Ve čtvrtek jsme poseděli, pokecali a v pátek si udělali pohodové dopoledne. Jarka s Ivanem se chtěli navečer vrátit ještě domů, a tak jsme žádný velký výlet nepodnikli. Ale nevadí, tu je taky hezky.

S Martinou jsem si ještě dopoledne udělala malý okruh na druhou stranu od vesnice, protože jsme už neměly stání. Nebrala jsem foťák, ale bylo vidět jak zářil sníh na Kraličáku. Nádherná viditelnost. Ideální čas na návštěvu Kamenice, kam jsme se vypravili kolem poledne.

Předpověď na celé Velikonoce byla více než slibná. Sice mělo foukat, ale sluníčko, teploty kolem dvaceti... jaký rozdíl oproti minulému roku, kdy Velikonoce byly navíc i později! 

Na Jižní Moravě už začínalo jaro v plném rozpuku - zlatý déšť, narcisy, tulipány, trnky, na některých keřích už malé lístečky... tu jsme se tradičně trochu vrátili v čase.

Vlivem vysokých teplot jsme museli začít myslet i na ty malé broučky, co nám papají stromy. A tak jsme v lese vyvěsili do lapačů feromony. Pokochali se novou oplocenkou a zasazenými stromky a vyrazili jsme nahoru.

Jaro přišlo už i sem. Ale zatím pomalu

Na Kamenici byl výhled jako málokdy. Orlické hory, Kraličák i Jeseníky nádherně viditelné.

Výhled z Kamenice na Kralický Sněžník

Na sobotu jsme si už nachystali větší výlet, ukázat Martině trochu širší okolí.

Seběhli jsme dolů na autobus a odvezli se ten kousek do Jimramova. A odtud už nás čekala víceméně cesta jen do kopce.

Jako první zastávka byla Prosíčka.

Už od rána jsme si všimli zvláštního oparu, který zakrýval včera tak krásně viditelnou krajinu. No, však se to přes den rozpustí. Tehdy nás ještě ani nenapadlo, že by mohlo jít o saharský písek, který se sem dostal vlivem silného jižního větru.

Vrchol Prosíčky. A kopce Svratecké hornatiny v oparu.

 

I Žďárské vrchy ležely v oparu

Posvačili jsme, pokochali se a vydali se dál.

V mraveništi probíhalo jarní zahřívání. Být tak mravenečníkem... :)

 

Cestou do Javorku

V Javorku jsme narazili na novou hospůdku. Lidí tu bylo dost, ale nakonec jsme svolili, že se zastavíme aspoň "na jedno". Restaurace vypadala příjemně, ve staré chalupě, prostranství kolem ve svahu s různě rozesetými posezeními a nebyla nijak velká. Vlastně sympaticky maličká.

Nakonec jsme našli volný stůl i vevnitř (byly tam celkem 4 stoly). Restaurace zařízená ve starém vesnickém stylu, místy teda až přehnaně vyzdobená, ale je vidět, že si na tom majitelé dali záležet. A jídla zajímavá - Marek si dal bůček se zelím a čočkou, my s Martinou napůl křepelky s pečenými bramborami a omáčkou. Taková maličká kuřátka - každá jsme měly jedno. Pochutnali jsme si všichni. Tak aspoň víme o nové restauraci v okolí.

Fryšávka. Tu v údolí už se stromy trochu zelenaly.

Další zastávkou byl hrad Skály. Stejně jako další spousty lidí. Značka od silnice byla jak výstup na Praděd. Musíme jen přečkat dobu, kdy si to všichni vyfotí na telefon a pak zase bude klid?

Skály. I tam nahoře u smrku jsou zbytky zdiva

A zde si můžete prohlédnout zdobený strop s malbami biblických výjevů...

 

...a když si sáhnete na tuto kapradinu, budete mít spoustu peněz....

To je on, před dobou instagramovou skoro neznámý

Výhled za bránou

 

 Pohled zpět

 

Kolem hradu ještě stojí spousta velkých vzrostlých buků. Doufám, že tu ještě dlouho vydrží. Dokreslují příjemnou atmosféru místa.

 

 Zalezli jsme si na skalku na kraji hradu a krátce spočinuli.

 

Naše další cesta pokračovala po modré značce směrem na Bohdalec a tu už jsme potkali jen jeden pár turistů, skupinku řvoucích a smradlavých krosek a pak skupinku nordic-wolkerů, navlečených v barevných obtáhlých dresech. Ale jinak nikdo. Jaký rozdíl oproti druhé cestě. No jo, tahle je dál od parkoviště.

Odpočíváme v závětří meze. A vykukuje na nás trochu modré oblohy.

 

Jaro

 

Divné pokroucené břízy patří k místnímu kraji

 

 Saharský písek ale zase pomáhal zajímavým scenériím

 

Chalupy, které jsme prozkoumávali na Silvestra

 

Směrem na jihozápad. Vlevo se zvedá masiv Bohdalce, vpravo dole velká budova Fuksova mlýna u Líšné

 

 Sešli jsme k osadě Polsko a vydali se zpět do Věcova

U Polska

 

Scházíme k Věcovu

Ve Věcově má místní zemědělec zvířátka. Ovečky jsme neviděli, ale zato jsme se rozplývali nad zakrslými koníky a jejich hříbátky a samozřejmě i kravičky a telátka přišly na řadu.

O kolik líp se jim tu žije než jejich příbuzným nahoře v Míchově v JZD, kde jim svítí i v noci...

Hříbátko zakrslého koníka

 

Zvědavá telátka si nás prohlížela, ale zároveň se bála. A ty jejich kožené leské čumáčky. No roztomilost sama.

A zítra plánujeme stylově výlet do Telecí :)

I s dopolední cestou na autobus to bylo celkem 15 km, 520 metrů úhrnného převýšení. 

Večer jsem si volala s mamou, která mi vykládala, jak se dívala na přímý přenos z Vatikánu a papežovi ve větru málem uletěla čepička.

A tak jsem si říkala - když takhle fučí i v Itálii a u nás fouká z jihu, nemůže být ten opar saharský písek? Televizi jsme nezapínali, takže jsme si to ani nemohli potvrdit.