Za dalšími zbytky sněhu a šedo-hnědou únorovou krajinou. Aspoň slunce nám svítilo na cestu.
Na Hromnice o hodinu více. A o deset dní později je to zase o pár minul lepší. Sluníčko má sílu, když mu mraky umožní chvíli svítit. Dokonce jsme v kopci v lese na chvíli sundali i čepice a rozepli bundy! :)
Opět jsme vyrazili kolem oběda, zaparkovali na skromném parkovišti u rybníka, kde držela stále vrstva ledu (nejen na rybníku, ale hlavně na parkovišti). A po zelené jsme vyrazili nahoru do Ježkovic.
Račický zámek je vidět zdaleka. Nejen od Pístovického rybníku, ale třeba i od nemocnice ve Vyškově.
Pístovický rybník. Zdejší moře.
Jen dřív tu nejezdilo tolik aut. Možná by si zasloužil větší parkoviště a někde na kraji...
Šiškohouby
Stoupáme kolem bývalého kamenolomu. Zelený mech a modrá obloha... konečně trocha barev v tom ušmudlaném únoru.
Ježkovice jsme jen lízli, pokračovali jsme po žluté k lesu a potom krajem lesa jen tak, sněhovými pláněmi kolem Ježkovic.
Chtěla jsem se podívat na výhled z jednoho kopce nad údolím Rakovce, ale Marek mě přesvědčil, že mokrým sněhem už dál jít nechce, a tak jsem se slitovala a sešli jsme údolím bezejmenného potoka dolů k Račicím.
Údolí bezejmenného potoka. Krásný bukový lesík. A konečně trochu normální cesta nezapadaná kmeny... Údolíčko se zařezávalo a svahy byly místy dost prudké. Tu jsme teprve na začátku.
Tu cesta vypadá nevinně, ale místy zarůstala mladými stromky, takže v létě to moc prostupné nebude. Ale hezké údolíčko.
Už na cestě okrajem lesa v údolí. Pár chatek a domků. A pěkné skály.
Račice jsme prošli spodem, po červené. Tu už jsme u Rakovce pod račickým JZD.
K bývalé slepičárně vede příjemný chodníček nad meandrujícím potokem.
Nachází se tu i pár větších či menších lomů (lom pokračuje i vzadu na obzoru, kde za stromy prosvítá světlý kámen).
Menší lom
Taktéž procházka do 10 kilometrů. Ale po týdnu byla moje kondička znatelně lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat