Cestou necestou...: Po skalách Vysočiny

Přes Perničky až na Karlštejn

Karlštejn není jen jeden. Tento se nachází kousek nad Svratkou. Malý zámeček na kraji lesů na severu Žďárských vrchů.

Ale k tomu se teprve dostanu.

Nejprve odzačátku - svátek ve středu sváděl k tomu, vzít si čtvrtek a pátek volno. Původně jsme mysleli, že dojde na sběr brambor, ale celá akce se přesunula až na další víkend. Nevadí. Nasbírali jsme se teď pár let po sobě a na chalupě se vždycky nějak zabavíme.

Přijeli jsme ve středu do 12 stupňů vevnitř. Vyhráli jsme oba - při cestě na chalupu vždycky tipujeme, kolik bude vevnitř stupňů. Takové lehce masochistické. Nicméně tipli jsme si přesně.

Na čtvrtek vypadala předpověď slibně a tak jsme neotáleli a hned před jedenáctou (jak jinak) jsme vyrazili. Ještě jsem stihla poslední dobrý chleba a česnekový trhanec v Jimramově v jednotě a pokračovali jsme dál, až do Pusté Rybné. Její okolí se nám zalíbilo už při loňském krátkém výletě. Tentokrát jsme měli plány smělejší.

Z Pusté Rybné jsme po červené stoupali k lesu.

Polygonální stodola na okraji vesnice

Stoupáme. Fouká a vytahujeme čepice.

Občas vykoukne příjemné podzimní sluníčko. Vlevo dole se za kaplí skrývá hřbitov s krásnými velkými košatými lipami.

Stoupáme cestou, kterou jsme obdivovali už minule

U cesty

Ta už tu musí být nějakou dobu, vyložená kameny, lemována starými stromy.

A silničku v lese lemují muchomůrky.

První dnešní skalka. Rybenské perničky.

Jelikož jsme si Rybenských perničků užili dost vloni, jen jsme je minuli a pokračovali dál do kopce k arboretu Hraničný, které jaksi zmizelo z mapy (vloni tam ještě bylo vyznačeno). I plotek se rozpadl.

Cesta po hřebeni

Zlaté vlasy děda vševěda...

Blížíme se ke Karlštejnu. A ve svahu nad cestou je zřetelně vidět několik opuštěných úvozů. Tudy kdysi vedly cesty.

Zrovna mám rozečtenou obsáhlou knihu o Jantarové stezce, kde cesty v krajině popisují dost podrobně, a tak si teď všímám každé rýhy :). A v těchto místech je výskyt starých cest víc než zřejmý.

Na Karlštejn už je to jen kousek. Lovecký zámeček, který se nachází asi 2 kilometry od Zkamenělého zámku, skalního útvaru, který byl osídlen už v neolitu.

To je on - Karlštejn. Není velký, ale je pěkně opravený.

Lovecký zámek nechali postavit v polovině 18. století Kinští. Patřila k němu rozsáhlá obora. Ve svém majetku ho měli nějakou dobu i Thurn-Taxisové. A pak samozřejmě stát. Nyní je v soukromých rukou a před několika lety byl rekonstruován.

Kaple u zámku tu stála o chvilku dřív. A samotný název Karlštejn se odvíjí od nedalekého Zkamenělého zámku - Kahlstein, holý zámek.

Sedli jsme si na lavičku, něco pojedli a spočinuli.

Někdo taky svačil. Ale těžko říct, jak chutnala.

Pohled od Karlštejna k nejvyšším vrcholům Žďárských vrchů. Tohle by mohla být Žákova hora. Hotový Matterhorn, že? ;) Dole údolí Svratky.

V okolí Karlštejna se rozkládají příjemné louky svažující se ke Svratouchu a Svratce. Na druhé straně pak začínají rozsáhlé lesy.

Vracíme se zpátky od Karlštejna

Naše další cesta pokračovala od rozcestí na Zkamenělý zámek, který byl osídlen v neolitu, Slovany a dokonce tu ve středověku stála tvrz. Poznat to lze už jen ze zbytků valů opevnění.

To je on, Zkamenělý zámek

Poměrně členitý soubor skal různých tvarů skýtá spoustu zajímavých zákoutí.

Pod touto skalkou je parádní bivak. Rovný, suchý, ukrytý.

Kolem skal se rozkládají zbytky příkopu

Scházíme od Zkamenělého zámku. A výjimečně bukový les. Nádhera. Proč takových není na Vysočině víc?

Bukové lesy netrvaly dlouho. Vystřídaly je smrky a občas holina. Těží se i tu. Jestli klasická těžba nebo kůrovec, těžko říct. Ale harvestorem. Rozježděné cesty, obrovské haldy dřeva kolem cest. Průmysl.

Řetízek (pro srovnání velikost doporučuji najít šišku (např. vlevo dole před hromadou u šedého kamene).

Naštěstí v podrostu už čekají na svou velkou chvíli zatím malé nadějné boučky.

A v podrostu rostou zase jiné organismy...

Dalším skalnatým útvarem na trase byly Milovské perničky. Prochází skrz ně zpevněná lesní cesta.

Zborcení vertikál. Skály jsou opravdu vysoké.

Na vrchol Milovských perničků se dá poměrně pohodlně dojít po stezce obtáčející jednu ze skal. A vyhlídka je příjemná, s "kamenným" zábradlím. Velmi mile nás překvapila.

Výhled z Milovských perničků na Křižánky a za nimi Devět Skal.

I tu najdeme perničku... (připomínala nádobu na tření maku).

Borovice vytváří úplně jinou atmosféru než okolní lesy.

Struktura zdejších skal je zajímavá - odborně jde o ortoruly svrateckého krystalinika :)

Cesta skrz. Vyhlídka je vpravo nahoře.

Tu jedna z "hromádek". Myslím, že není ani třeba nikoho pro porovnání. Byly obrovské.

Impozantnější stavba o kus dál. Taky taková hromada dřeva :) A bylo jich v okolí poměrně dost. Vždy několik na dohled.

Cesta nás vedla k známému skalnímu uskupení této části Vysočiny - oblíbené Čtyři Palice. Jsou impozantní a relativně kousek od civilizace. V této době jsme tu naštěstí potkali jen jednoho pána.

Klasické panorama, které se neomrzí. Les pod nimi vykáceli, takže jsou teď pěkně obnažené. Čtyři Palice.